kříži pně, krátkým poprošením věčnú radost obdržal. Jiejžto radosti pět tisíc let starší otci prosivše i žádavše, do toho času neobdržěli, to tento krátcě promluviv, slavně obdržal. Každý kající znamenaj našeho milého spasitele divnú ščedrost. Lotr prosieše, aby naň jen vzpomanul, ano mu pak spasitel nadto všě hřiechy odpustil a věčný život dal.
Když ty všěcky věci přějidú, uzřěvši to matka buožie, ano sě lid židovský do města vrátil, s svatým Janem přěd kříž přistúpivši, s žalostivým hlasem zaplakavši, svého syna v truchlú tvář vezřěvši, počě k němu tak mluviti: Muoj synu přěmilý, běda mně, smutnéj matcě, tak trudně tě na kříži vidúce, vezři na mě jedinú, utěš svú matku sirú. Tu těžcě na zemi padši, žalostivým pláčem omdlevši, počě sama k sobě mluviti a řkúc: Kam sě je děla má všěcka má útěcha, v niejžto sě mé srdce radováše té noci, kdyžto to biech porodila? Ta temná noc byla od nebeského blesku osviecena, ano anděli pod nebesa sě vznášějíc, slavně zpievajíc, tvú svatú milost chválé a řkúc sladkými hlasy: Chvála buď v nebeskéj výsosti buohu. A již v tvú tvář hlédaji, ana zbita, zeplvána, ztrýzněna, tvoji světie rucě i nozě nelítostivě probitie kříži, na tvém svatém těle cělého miesta neviděti. A když rozličně tu kvielivši, vstavši nahoru i počě opět v jeho svatú tvář hlédati. V tu dobu Ježíš, vida svú matku v takéj hroznéj žalosti, propovědě k niej, chtě ji někak utěšiti, a řka: Ženo, aj toť
