nábožné, jeho litujíce, plačíce a sě u prsi tepúc. K nimžto Ježíš sě ozřěv propovědě a řka: Dcery jeruzalémské, neplačte na mú smrt, neb já vskořě z mrtvých vstanu, ale plačte na veliké příhody, ješto sě jmají státi nad vaším tiemto městem i nad vaším pranárodem. A když Židie uzřěchu, ež Ježíš křížě nésti nemožieše, utkavše jednoho člověka, Šimona, jenž ze vsi přišel bieše, pod bezděčí jemu kázachu kříž za Ježíšem nésti. A když na rozhranie přijidú, náprvé dva lotra ukřižovachu. A to proto učinichu, aby Ježíš, vida jich křik a bolest, věcší strast jměl v srdci. Potom Ježíšóv na zemi položivše, vznak na kříž položivše, jeho světiej rucě provazy roztiehše, železnými hřěbími přikovachu a takž jeho s křížem na prostřěd mezi lotry vzvedú. Tu pro jeho svatého těla těžkost rány od hřěbóv probitie sě drúc rozšířichu, odňadžto jeho svatá krev třmi potoky na zemi chrčieše. V tu dobu Židie naň vzvolachu a řkúc: Jinés uzdravoval, a sebe uzdraviti nemóžeš. Jsi li syn buoží, stup nynie s křížě. Druzí voláchu: Jsi li král israhelský, sstup s křížě a uvěřímy v tě. Ten hlas od rady bieše diábelské, neb jakž pravie světí mistři: Diábel na jednéj straně křížě stáše znamenajě, moh li by co tu zisku jmieti. A uznamenav, ež mu Ježíšova smrt škodna bieše, chtěl rád jeho smrt staviti, i nemohl, protož židóm radieše, aby ho s křížě ponúcěli.
A když tak Ježíš na kříži do šesté hodiny stáše, tehda po všem světu mrklo, slunce
