ciesařě, pustíš li Ježíšě, nejsi přietel ciesařóv. Uzřěv to Pilát, ež od žaloby nechtie Židé pustiti, než vždy na smrt otsúditi, káza Ježíšě obnaživše k slúpu přivázati a nemilostivě bičovati tak, ež všecko jeho svaté tělo zbito, ež od hlavy až do země nikdie cělého miesta nebieše a se všěch strán krev z jeho svatého těla tečieše. Těch časóv římské ustavenie bieše, kohož ukřižovati chtěli, toho vždy prvé bičovali.
A když jej tak trýzniechu, tehda rytieři z mořského z bodlivého sítie spletše koronu, na jeho svatú hlavu vstavivše, kopím napřieč v hlavu dávali a tak přěd Piláta vedli. Tu ho Židé postíhajíc, tepiechu pěstmi, porúhajíce sě jemu voláchu a řkúc: Ty sě činieše králem židovským, tožť koruna tvého královstvie dóstojná. Mezitojí jej vždy pěstma mezi oči tepiechu. V ten čas uzřěv jeho Pilát tak zbita i ztrýzněna, ano jeho svatá tvář zsinala, oči i rty opuchly, ež jedva mdlobú na nohách stáše, pomysli sobě: Uzřie li ho Židé tak zbita, kromě ač by byli kamene tvrši, smilují sě nad ním, pustie jeho. Takž jeho inhed káza přěd vešken lid na ulici tak ohavně všemu lidu ukázati. I zavola Pilát na vešken lid a řka: Aj toť ho vám vedu ven, já ižádné příčiny, proněžto by mohl býti právě na smrt otsúzen. Vynide Ježíš z sieni, nesa na sobě koronu bodlivú a rúcho hedvábné, tehda všickni židé křikú: Ukřižij, ukřižij jeho! Pilát k nim vecě takto: A vyž ho v svú moc vezmúce ukřižijte. K tomu židé řechu: My to jmámy v svých práviech, ež podlé
