nesmiloval? Která tobě chvála odtad přicházie, jenž, jsa přěvšemohúcí hospodin, nad hubeným sě stvořením mstíš, voliv sobě milé sluhy, jichžtos srdcě duchem svým osvěcoval, jimžtos svá tajemstvie u budúcích věcech zjěvoval, všěcky v žaláři temném držíš. Tu Izaiášě, Davida, Jeremiáše i jiných prorokuov zapomněl. Tu také držíš, s nímžtos někda milostivě mluvil, jemužtos své buožstvie nad přirozenie človičie v divnéj křepkosti okamženie ukázal. Takliž chceš na věky v svém hněvě zadržěti svá milosrdie? Ne tak, milý hospodine, ale jižť jest čas, aby sě nad hřiešnými smiloval! Tehda buoh otec sě na spravedlnost ozřěv, k jejie dávnému promluvení propověděl a řka: I zdali zapomene buoh svého smilovánie? Však je to o mně psáno, ež má milosrdie jsú povýšena nade všě má učiněnie. K tomu spravedlnost otpovědě: Když jest to tak v tvém buožství líbo, toť čas přěvděčný přišel nad hřiešnými sě smilovati, neb tvé milosrdie vždy bylo, jest i bude na věky. Aj toť, vzkvet květ, dievka přěčistá, všie šlechetnosti plná, jiejžto jmě Maria, ot niežto tělesenstvie, když ráčíš, přijieti móžeš. Tehda hospodin, jenžto nechce smrti hřiešného, otpověděl skrzě Mojžieše a řka: Viděv viděl jsem velikú strast i núzi lidu mého i sstúpil jsem. Jako by řekl: Milostivě jsem sě ozřěl, abych jě vykúpil.
Tu praví svatý Bernart: Mohla jest v rozomě o tom mluva býti, která by osoba svaté trojicě jměla člověčstvie na sě přijieti, otec li, syn li, čili duch svatý. Najprvé sě vidieše rozomu,
