[175]číslo strany rukopisunesmiloval? Která tobě chvála odtad přicházie, jenž, jsa přěvšemohúcí hospodin, nad hubeným sě stvořením mstíš, voliv sobě milé sluhy, jichžtos srdcě duchem svým osvěcoval, jimžtos svá tajemstvie u budúcích věcech zjěvoval, všěcky v žaláři temném držíš. Tu[sh]Tu] ta Izaiášě, Davida, Jeremiáše i jiných prorokuov zapomněl. Tu také držíš[501]za tímto slovem korektorská značka pro výpustku, k níž in margine připsáno Hankovou rukou Moyžieše, s nímžtos někda milostivě mluvil, jemužtos své buožstvie nad přirozenie človičie v divnéj křepkosti[si]křepkosti] krzpkoſti[502]z původního zápisu zůstalo „krz-„, část „-pkoſti“ zapsána jinou, soudobou rukou na razuře okamženie ukázal. Takliž chceš na věky v svém hněvě zadržěti svá milosrdie? Ne tak, milý hospodine, ale jižť jest čas, aby sě nad hřiešnými smiloval! Tehda buoh otec sě na spravedlnost ozřěv, k jejie[sj]jejie] giegye dávnému promluvení propověděl a řka: I zdali zapomene buoh svého smilovánie? Však je[sk]je] gie to o mně psáno, ež má milosrdie jsú povýšena nade všě má učiněnie. K tomu spravedlnost otpovědě: Když jest to tak v tvém buožství líbo, toť čas přěvděčný přišel nad hřiešnými sě smilovati, neb tvé milosrdie vždy bylo, jest i bude na věky[sl]věky] wiek. Aj toť, vzkvet květ, dievka přěčistá, všie šlechetnosti plná, jiejžto jmě Maria, ot niežto tělesenstvie, když ráčíš, přijieti móžeš. Tehda hospodin, jenžto nechce smrti hřiešného, otpověděl skrzě Mojžieše a řka: Viděv viděl jsem velikú strast i núzi lidu mého i sstúpil jsem. Jako by řekl: Milostivě jsem sě ozřěl, abych jě vykúpil.
Tu praví svatý Bernart: Mohla jest v rozomě o tom mluva býti, která by osoba svaté trojicě jměla člověčstvie na sě přijieti, otec li, syn li, čili duch svatý. Najprvé sě vidieše ro[176]číslo strany rukopisuzomu,
