ješče věz, ež od toho času, jakž jsi mě podařil, inhed hospodin zpósobil, aby ty byl starostú nad svatú cěrekví na miestě svatého Petra apoštola. A když jeho svatý Řehoř otáza, po čem by to věděl, jemu on otpovědě a řka: Já jsem anděl buoží a nynie mě jest buoh k tobě poslal, abych tvój strážě byl. A což na buozě prositi budeš, to skrzě mé poselstvie obdržíš. To anděl promluviv, inhed přěd ním zmisal.
Za těch časuov byl jeden pústenník, jenž ode všeho, což jměl, jedinú kočku sobě ostaviv, na púšč šed, buohu snažně mnoho let slúžil. A když v jednu dobu hospodina, aby jemu ráčil zjěviti, poprosil, kto by ten byl, s nímžto by rovnú otplatu v nebesiech vzal, tehda jemu bylo z nebes zjěveno, ež jemu s svatým otcem Řehořem papežem rovná otplata bude dána. To ten pústenník uslyšav, těžce vzdechl a tak sobě na mysli řka: Ó, kak mně jest málo má strastná chudoba prospěla! Kdež mi má s tiemto bohatým člověkem zarovno otplaceno býti! A když sě ten pústenník na to rozpomínajě, často sě zamucováše, uslyšal hlas ot hospodina, k němu řkúce: I kako smieš svú chudobu k bohatství otcě svatého Řehořě přirovnávati! A ty viece svú kočku miluješ, ješto a obyčěj rukú hladíš, než on všecko sbožie, jenž jeho nic netbajě, sčedřě chudé daří. To ten pústenník uslyšav, tomu právě zrozoměv, hospodinu poděkoval.
Jedněch také časuov když Trojan ciesař k jednomu boji pilně chvátáše, utkavši jeho jedna chudá vdovicě, plačíc a řkúc: Žádný ciesaři, jměla jsem jediného syna, ten mi jest nevinně zabit. Rač toho
