jest moc, múdrost a milost, jiež jsi velikost své moci ukázal, když jsi svět divně z ničehož stvuořil. Múdrost svú takež světu ukázal u bezčísleném zřiezení světa, v rozličných tváří přirození a ve všěch věcech divném zpósobení, ale ještě třetie částky neukázal svého svatého božstvie, jižto by milost přěchvalně ukázal, by sě již nad námi smilovati ráčil, vezma na sě tělesenstvie. Neb tak o tobě David prorok píše, jež tvá smilovánie nade všě skutky tvé. K tomu buožstvie otpovědě: Najmenšie věc nepodobna jest, buohu učiniti nepřirozena, kakž to tehda sličně móž býti, by buoh tělesenstvie rozličným nedostatkóm poddané přijal? K tomu vecě lidský rozom: Tvé buožstvie nikdy shřěšiti nemóže, protož, když ráčíš, na sě tělesenstvie přijma, nás vykúpiti móžeš a v tom veličsky svú milost světu ukážeš. Nepřijednávaj nás, ó, milý hospodine, k spadlým od tebe andělóm, neb jsú ti nikým nepokúšeni, než z své vóle zvláščí zlostí shřěšili. Ale my, hřiešní, svú přirozenú křehkostí diáblem přělščeni, proti tvéj svatéj milosti jsmy provinili. Protož, mój milý hospodine, pokrý moc svého buožstvie pod záslonú našeho tělesenstvie a svú múdrost schovaj u milostivém dětenství, ukaž nám své milosrdie. V tom rozomě tak praví svatý Augustin, jež by sě krašše, spravedlnějie božie milost světu nemohla ukázati, než tělesenstvie přijmúci, neb nevěčný člověk věčného buoha rozhněvav, za to dosti učiniti nemohl, ale věčný buoh člověčstvie přijem, za nevěčného