jiej ráda slúžila, abych sě jen jejie sčastné tváři nahlédala.
A když ona tak mysléše, v tu hodinu anděl k niej vstúpil i nalezl ji, ana klečieci k zemi ničieše, buohu sě modléci. Tu jiej řekl: Zdráva, milosti plná, buoh s tobú, požehnaná ty mezi ženami. Tu praví svatý Bernhart: Nikda taká slova tak veselé rady, tak hluboko tajenstvie tomuto světu ani dřieve, ani potom jsú zvěstována jakžto téjto svatéj děvici. Neb v tomto poselstvě zpósobeno jest o přijětí tělesenstvie syna buožieho, o pekelném pobojování, o svatých dúš z přědpeklé vyvedení, o andělských prázdných bydl naplnění. Toť jest ten dnešní den, v němžto zjěvena nebeská rada, kterým by činem věčná smrt byla zahlazena a člověk z diáblovy moci byl vysvobozen a k dřevniemu dávnému dóstojenství navrácen. By tomu svět srozoměl, co je jemu dobrého, radostného i všie chvály dóstojného tento den přinesl, ctil by i slavil by jej nade všěcky jiné hody. Toť jest ten den, v němžto slovo u buozě na věky skrytě schované tělesenstvie přijalo, neb by sě bylo to nestalo, nikda by sě byl nenarodil, nikda pro hřiešné své svaté krve neprolil, nikda by z mrtvých nevstal, nikda by pekla nepobojoval, nikda by na nebesa nevstúpil, nikda by ducha svatého apoštolóm neseslal, v němžto a skrzě něžto přicházie nám hřiechuov odpuščenie. Toť je den slovutný, nade všěcky jiné hody svrchovaný i všěch slavných hodóv počátek, o němžto svatý Řehoř v svéj svatéj cěrekvi ustavil zpievati v tato slova:
