když ji přěd starostu přivedli, kázal ji na jedno kolo rozpieti tak, ež všěcky jejie kosti ztroskotachu. Ale anděl buoží přišed, to kolo zlámal a ji ovšem uzdravil. To vidúce pohani, v Jezukrista uvěřili. A inhed kázal starosta ciesařóv pet set mužóv a třidcěti ke stu ženám, jižto sě biechu na křesťanskú vieru obrátili, hlavy stínati a potom svatú Julianu u vrúcie olovo vsaditi. A když jiej to neuškodilo, kázal jiej hlavu stieti. A když ji na rozhranie povedú, počě diábel v člověčí tváři volati na všě lidi a řka: Neodpúščěte jiej, nebť jest našě buohy potupila a mne sě nocí řetězem nabila. Othoďte jiej toho, cožť jest zaslúžila. V tu dobu svatá Juliana málo oči otevřěvši, chtiec viděti, kto by co byl mluvil, vzezřěla a inhed diábel pryč běžě, počě volati a řka: Běda mně, hubenému, zda mě chce opět jmúci svázati. V tu hodinu svatéj Julianě hlavu stěli. A potom skoro ten starosta na moři plova a s ním čtyři a čtyřidcěti muožóv, všickni na moři ztonuli.
Nastolovánie svatého Petra, ješto sě ptačci poznává
Svatého Petra nastolovánie svatá cierkev slaví pro to, jež, jakžto staré psanie pamatuje, jako toho dne Petr apoštol v tom městě, ješto Antiochia slóve, za starostu to najprvé na poctivém a povýšeném stolu posadili. A tu slušie vláščě věděti, ež tento slovutný hod zvlášče pro dvoji věc jest ustaven. Najprvé, jakž sě o tom píše, když svatý Petr apoštol v tom městě jménem Antiochia slovo buožie kázáše, tehda kniežě toho města jménem Teofilus pozvav přěd sě svatého Petra,
