rozpáčiv, kázal ji metlami bíti a za jejie vlasy ot jitra až do polodne pověsiti a rozškvařené olovo na jejie hlavu léti. A když jiej to nic neuškodilo, kázal ji řetězi okujíc, v žaláři zavřieti.
K niejžto diábel v ándělskéj tváři přišed, vecě: Jáť jsem anděl buoží, poslal mě buoh k tobě, abych poradil, aby sebe nedala tak trudně mučiti, ale modl sě jich buohóm a nesendeš hanebně. Tehda svatá Juliana ukrutně zaplakavši, počě na svém srdci řéci: Hospodine milý, nedaj mi zahynúti, ale rač mi zjěviti, kto jest ten, ješto mi toto radí. V tu hodinu hlas z nebes k niej přišed, vecě: Když bude přěkážěti, jmúc jeho kažiž sobě bezděky pověděti, ktoť jest, otkadť jest. Tehda svatá Juliana diábla rukama uchopivši, počě jeho tázati, kto by byl. K niežto on vecě: Já jsem diábel a poslal mě jest mój otec Belzebub, abych tě od křesťanské viery otvrátil. Ale již vizi, ež jsem sěm darmo přišel, neb tebe přěmoci nemohu. Proněžto, když sě k mému otci vráci, veliké hoře proto ot něho trpěti budu. Tehda svatá Juliana opak rucě diáblu svázavši, o zemi jím udeřivši, tiem řetězem, jímžto byla okována, počě diábla nemilostivě bíti. Jiejžto sě počě diábel modliti a řka: Smiluj sě nade mnú, panno Juliano. A v túž hodinu starosta, jejie chot, kázal ji z žalářě vyvésti. Tehda svatá Juliana vendúci, po sobě diábla svázaného táhnieše. Jiejžto sě diábel s velikú prosbú modlil a řka: É, panno Juliano, nečiň ze mne viece smiechu. Však to obecně pravie, ež křesťané milostivi jsú, a ty se mnú ižádné milosti nečiníš. A tak svatá Juliana, diábla za sebú táhnúc, v jednu nečistú jámu uvrhla.
A
