někak sě omluviec, pryč přěd sě jěli. Tehda sě tak radivše suobě umyslili, aby jednoho z svého tovařistva vznak na vuozě jako umrlcě přikryjíc, omluvmy sě, jež v tu hodinu jima pomoci nemuožeme, ale s umrlcem pryč jěti musíme. A když to tak vše učinichu, jednoho na vuoz vzloživše, přikázachu jemu, aby nemluvil a oči zavřěl. A tak když mimo ten kostel, jenžto ta dva svatá bratřěncě dělásta, sě vezechu, tehda svatý Julian s bratrem k nim vecěsta: Synáčkové milí, postojiece málo, pomozte nám dělati. K nimažto oni vecěchu: Nemóžemy, neb umrlcě na svém vuozě jmámy. K nimžto svatý Julian vecě: Proč tak mentíte, synové! K tomu oni otpověděchu: Nementímy, ale takť jest, jakžto mluvímy. Jimžto svatý Julius vecě: Podlé spravedlnosti našeho milého buoha staň sě vám tak, jakož mluvíte. A když oni tak vuolu pobádavše podál odtad otjěli, počěchu svého pacholka s vuoza vuolati a řkúce: Vstaň, již jest čas! Pobádaj vuolu a spieš pojědem! A když sě on nepohnul, přistúpivše počěchu jím trhati a řkúc: Blázne, vstaň a pojědem spieše. A zatiem v uoči jemu vezřěvše nalezli, an umřěv leží. Proněžto sě velmi užasše, viec těma svatýma nikto nesměl mentiti.
Život svatého Julie tuto sě vypravuje
Byl třetí svatý Julius, člověk mladý a tohoto světa znamenitě světský a urozený. Když sě jemu jeden čas událo s uohaři loviece po jednom jelenu běžěti, v tu hodinu jelen k němu sě obrt, promluvil a řka: Ty za mnú ženeš, a toho nevieš, ež svého otcě a mateřě vražedlník budeš. To Julianus