sě i ty, dobrý súdcě. Ale neřiekaj, byť to buohové byli, neb diábli jsú a věčnému ohni i s těmi, ješto následují, jsú poddáni. Z toho sě súdcě rozhněvav, kázal jeho kyji bíti a v žalář vsaditi.
To ona chudá vdova, jiejžto vlk byl vepř vrátil, uslyšěvši, ten vepř zabila a svatému Blažěji paznohty a hlavu připravivši, svieci a chléb do žalářě přinesla. Jiejžto svatý Blažěj snažně poděkovav, řekl: Razi tobě, na každé léto ve jmě mé svieci v kostele ofěruj. I ty i ktož to učiní, utěšenie přijme a dobřě jemu bude. To ona potom viec činila a na všem veliké prospěšenstvie jměla.
Potom když svatého Blažějě z žalářě vyvedše, nikakež přěmluviti nemohli, kázal jeho súdcě za rucě pověsiec, železnými hřebeny dráti a opět v žalář vsaditi. Tehda jedněch sedm buohobojných žen přišedše, počěchu jeho svatú krev po zemi sbierati. To pohani uzřěvše, přěd súdci jě přivedli, jenžto jich počě ponúcěti, aby sě modlám modlily. Jemužto ony otpoviděchu: Chceš li, ať sě tvým buohóm modlímy, kaž jě k jezeru přivésti a jim tváří omyjem a jim sě s poctí pomodlímy. To súdcě uslyšav, velmi vesel byl a inhed své modly k jezeru přivésti kázal. Tehda ty ženy svaté pochopivše ty modly pohanské, v jezero uvrhly a řkúce: To uzříme, jsú li to praví buohové. To súdcě uslyšav, velmi sě rozhněvav, na své sluhy počě volati a řka: Proč ste našich bohuov nedržěli, aby u vuodu nebyli uvrženi! K tomu oni otpověděchu: Lstivě mezi sebú tyto ženy pomluvivše, našě buohy v jezero uvrhly. K tomu
