dni nic nevida ani pie ani jěda.
A tehdy u městě bieše jeden učenník, jemužto jmě Ananiáš, člověk starý a buohobojný. K němužto u vidění promluvil hospodin a řka: Anania, vstana, jdiž do té ulicě, ješto slóve Pravá, pohledajž tu v takémto domu Šavla Tařského, nalezneš jeho, an sě buohu modlí. K tomu otpovědě Ananiáš: Hospodine, ot mnohých jsem slýchal o tom muži, co jest zlého činil tvým svatým v Jeruzalémě, a nynie v tento čas zde jmá moc ot kněžských starost, aby jímal a vázal všěcky, jižto tvé svaté jmě vzývají. K němužto hospodin otpovědě a řka: Jdi, nebť jest vzvolenie mého osudie, aby mé jmě nosil i ohlásil přěd všelikými lidmi i přěd krály i přěd israhelskými syny. A já jemu ukáži, kak mnoho muší pro mé jmě trpěti. To Ananiáš uslyšav, jakž mu hospodin ukázal, do té ulicě šed v ten duom všel a vloživ svuoji rucě na jeho hlavu, vecě: Šavle, bratře, poslal mě k tobě hospodin Jezus Kristus, jenžto sě jest tobě zjěvil na téj cěstě, jížtos sěm jěl, aby viděl a byl naplněn duchu svatého. A jakžto Ananiáš propovědě, tak s jeho očí jako škralúp spadl a inhed prozřěl. A vstav, inhed sě pokřstil a přijem pokrm, posílil sě i přěbyl v tom městě Damašku s těmi učenníky, ješto tu biechu dní několik. A inhed šed do židovských škuol, jal sě snažně kázati a řka: Jezus Kristus jest syn buoží. Tomu sě všickni podivivše, jižto jeho slyšiechu, řechu: Však tento jest ten, jenž nenávidieše v Jeruzalémě všěcky, jižto vzýváchu jmě toto Ježíšovo. A na
