[…]text doplněný editorem co mluvíš. K němužto žid vecě: Věř mi, kněže, ež dnes sluncě s sluncem zajde, točíš ty, když dnes slunce zajde, umřeš. K němuž svatý Bazilius vecě: Co ty tomu dieš, až já dnes neumru? K tomu žid vecě: Toho je nelzě, kněže. K němuž svatý Bazilius vecě: Budu li do šesté hodiny žív zajtra, co tomu učiníš? Žid vecě: Budeš li do té hodiny živ, tehda já také umru. K tomu svatý Bazilius: Umři, hřiechu, a buď žív Kristu. Žid vecě: Vědě, co tiem sluovem mieníš. Budeš li do té hodiny žív, učini to, nač mě namlúváš. Tehda svatý Bazilius, kakž koli podlé přirozeného běhu v tu hodinu jměl umřieti, všakž za to buoha poprosiv, nazajtřie až do polodne žív byl. To žid uzřěv, velmi sě podivil, v Jezukrista uvěřil. A svatý Bazilius vši svú sílu sebrav, šed do kostela toho žida pokřtil a inhed sě vrátiv na své lože, skončal a buohu sě dostal. To sě dálo po buožiem narození tři sta sedmdesáté léto.
Život svatého Jana, patriarchy alexandřského
Svatý Jan, patriarcha alexandrinský, jsa jedné noci na modlitvách, uzřěl u vidění jednu nádobnú pannu v uolivovém ruždie věnci, jiejžto sě velmi podivil, otázal, která by byla. Jemužto ona otpovědě: Já jsem milosrdie, ješto sem syna buožieho s nebes na zemi svábila. Pojmi mě sobě za chot a budeť líbo. Tehda svatý Jan tomu urozoměv, ež skrzě olivu znamenává sě milosrdie, od toho dne jal sě tak všěm chudým milosrden býti, až jemu již lidie jinak
