nectiece, v kosteléch jě zabíjiechu. A když svatého Felicie s papežstva sehnali, v jednom svém dvořě přěbýváše, v jednu hodinu zlí jeho protivníci přišedše, z dvora jej vyvedli a tu jemu hlavu stěli. To sě dálo po božiem narození tři sta let čtyřidcátého léta.
Svatý Simplicius a Faustina
Svatá dva bratřencě, Simplicius a Faustinus, když jsta sě modlám modliti nechtěla, mnoho jsta od Diokleciana ciesařě múk trpěla a najposlé hlavy jima stenše, jich těla v řěku Tiberis, ješto skrzě Řím teče, uvrhli. Ale sestra jich jménem Beatrix jich těla z řěky vyvlekši, cně pochovala. V ten čas Lukrecius starosta, jenžto miesto ciesařě za starostu bieše, zachtěv jejie sboží i jejie dvoróv, kázal ji jieti, vele sě jiej modlám modliti. A když svatá Beatrix nikakež nechtěla, kázal ji v noci mečem prokláti. Tehda jedna dievka svatá, jiejžto jmě bylo Lucina, ta jejie tělo pochopivši, podlé svatých jejie bratří pochovala. Potom starosta Lukrecius v svaté Beatrici dvór sě vztěživ, sezval své přátely, veliké jim hody učinil. A tu tak kvasiece, těm svatým Simplicio a Faustinovi a jich sestřě Beatrici sě posmieváše. V tu dobu jedno děťátko nedávno urodilé v lóně u své matky ležě, ano to všickni slyšie, zavola a řka: Slyš, Lukrecí, ovraždil si sě a v cizés sě sbožie nevěrně uvázal, proto si poddán u moc svému nepřieteli diáblu. A jakžto dietě brzo vecě, tak Lukrecius počě sě velikým strachem třiesti. A v tu dobu diábel veň vstúpil, tři hodiny jím v orloji lomozil, a tak na těch hodech necně umřěl. To vidúce, ješto tu biechu, na vieru