V tu dobu jemu ten chudý host vecě: Juliane, poslal mě buoh k tobě, ať bych pověděl, ježť je již všě tvé hřiechy otpustil a jež oba s svú hospodyní skoro skončieta. A to řek ten host, zmisal. A svatý Julianus s svú hospodyní, buohu snažně slúžě, skončal. A jakež sě na světě věrně kál, takež nebeské královstvie milostivě přijal. Amen.
Život svatého Patricie biskupa tuto sě vypravuje
Svatý Patricius ten jest byl těch časuov po božiem narození tři sta osmdesát let. A když v jednu dobu v tom království, ješto Škocia slóve, o buožích mukách přěd králem stojě, berlú sě podepřěv kázáše, přihodilo sě jest, nechtě tu berlu na královu nohu nastaviv, krále jí ubodl. Tehda král za to jmajě, by jeho svatý Patricius z úmysla ubodl, a za to jmajě, by jinak svaté viery přijieti nemohl, než tiem činem pro Jezukrista přětrpě, protož tu bolest přětrpěl. To svatý Patricius uznamenav, velmi sě podivil a svú modlitvú krále, jenž tráven byl, uzdravil. A to na buozě zvlášče uprosil, aby v téj vlasti ižádná jědovatá tvář živa býti nemohla. A to jest až do dnešnieho dne.
Toho také byl obyčějě svatý Patricius, ež když znamenie svatého křížě uzřěl, s velikú pokorú sě poklonil. A když sě jeden čas přihodilo, jež jda, jednoho krásného křížě neuzřěv minul, v tu hodinu počěchu jemu řéci: Kakť sě je to přihodilo, otče svatý? Proněžto svatý Patricius nic jim k tomu neodpověděv, k buohu modlitvu učinil, aby jemu to ráčil zjěviti, proč by sě jemu to přihodilo, jež jest křížě
