tomu?“ J8,6 A to sú řekli pokúšejíce ho, aby jej obžalovali. Tehdy Ježíš skloniv se dolóv, psal jest prstem na zemi. J8,7 A když sú trvali tiežíce ho, zdvihl se jest a řekl jim: „Kto z vás jest bez hřiechu, první na ni kamenem vrz.“ J8,8 A opět schýliv se, psal na zemi. J8,9 A uslyšavše to, jeden po druhém vycházeli sú, počavše od starších, i zuostal jest Ježíš sám a žena uprostřed stojéci. J8,10 A pozdvih se Ježíš, i vece: „Ženo, kde jsú tí, ješto na tě žalovali? Žádný li tebe neodsúdil?“ J8,11 Kterážto vece: „Žádný, pane.“ I řekl jie Ježíš: „Anižť já tebe odsúdím, jdiž a neroď již viece hřešiti.“
J8,12 Tehdy Ježíš opět jest mluvil jim a řka: „Jáť jsem světlo světa; ktoť mne následuje, nechodíť v temnostech, ale budeť mieti světlo života.“ J8,13 Tehdy vecechu jemu zákonníci: „Ty sám o sobě svědectvie vydáváš, svědectvie tvé nenieť pravé.“ J8,14 Die jim Ježíš: „A ačť já svědectvie vydávám sám o sobě, pravéť jest svědectvie mé, nebť viem, odkud sem přišel a kam jdu. Ale vy neviete, odkud sem přišel nebo kam jdu. J8,15 Vy podlé těla súdíte, jáť nesúdím nižádného. J8,16 A pakliť já súdím, súd mój jestiť pravý, nebť sám nejsem, ale já, a jenž mě jest poslal, otec. J8,17 A v zákoně vašem napsáno jest, že dvú člověkú svědectvie jest pravé. J8,18 Jáť jsem, jenž svědectvie vydávám sám o sobě, a svědectvie vydává o mně ten, jenž mě jest poslal, otec.“ J8,19 Tehdy vecechu jemu: „Kdež jest otec tvój?“ Odpověděl Ježíš: „Aniž mne viete, ani otce mého. Byšte mě znali, snad byšte i otce mého znali.“ J8,20 Tato slova mluvil jest Ježíš, uče v chrámě, u pokladnice, a žádný ho nejal, neb ještě nepřišla byla hodina jeho.
J8,21 Tehdy opět Ježíš vece: „Jáť jdu a hledáte
