z učedlníkóv jeho uslyšavše, řekli sú: „Tvrdáť jest toto řeč, i kto ji muož slyšeti?“ J6,62 Ale věda Ježíš sám u sebe, že by pro to reptali učedlníci jeho, vece jim: „To li vás pohoršuje? J6,63 Když pak uzříte syna člověka, an vstupuje, kdež jest prvé byl? J6,64 Duchť jest, jenž obživuje, ale těloť neprospievá ničehéhož. Slova, kteráť sem mluvil vám, jsúť duch a život. J6,65 Ale jsúť někteří z vás, ještoť nevěřie.“ Neb jest věděl Ježíš od počátku, kto by byli věřící a kto by ho měl zraditi. J6,66 I vece: „Protoť sem vám řekl, že žádný nemuož přijíti ke mně, nebude liť jemu dáno od otce mého.“ J6,67 Potom pak mnozí z učedlníkóv jeho odešli zpět a již s ním nechodili. J6,68 Tehdy vece Ježíš ke dvanádcti: „Zdaliž i vy chcete odjíti?“ J6,69 I odpovědě jemu Šimon Petr: „Pane, k komu bychom šli? A ty slova věčného života máš J6,70 a myť věříme a poznaliť sme, že ty jsi Kristus, syn boží.“ J6,71 Odpověděl jim Ježíš: „Však sem já vás dvanádcte vyvolil, a jeden z vás jestiť ďábel.“ J6,72 A to jest řekl o Jidášovi Šimona Škariotského, neb ten mějieše ho zraditi, jenž jest byl jeden ze dvanádcti.
Kapitula sedmá
J7,1 Potom pak Ježíš chodil po Galilei, neb nechtěl choditi po Judí, protože sú Židé hledali zabiti jej. J7,2 A bieše blízko den sváteční židovský stanovišť. J7,3 Tehdy vecechu k němu bratřie jeho: „Beř se odsud a jdi do Judí, ať učedlníci tvoji vidie skutky tvé, kteréž činíš. J7,4 Nižádnýť zajisté v skrytě nic nedělá, ale hledí on, aby najevo vyšlo. Protož poněvadž tyto věci činíš, zjeviž se světu.“ J7,5 Aniž sú zajisté bratřie jeho věřili v něho. J7,6 Tehdy vece jim Ježíš: „Čas muoj ještě jest nepřišel, ale čas váš vždyckyť jest
