učiněn jest člověk ten, a vzav ložce své, i chodil jest. A bieše sobota v ten den.
J5,10 Tehdy vecechu Židé tomu, který byl zdráv učiněn: „Sobotať jest, neslušieť tobě nositi ložce svého.“ J5,11 Odpověděl jest jim: „Ten, kterýž mě uzdravil, řekl mi: Vezmi ložce [své]text doplněný editorem[108]své] tuum lat. a choď!“ J5,12 Tehdy vecechu jemu: „Kto jest ten člověk, ješto tobě řekl: Vezmi ložce své a choď?“ J5,13 Ale ten, jenž bieše uzdraven, nevěděl jest, kto by byl. A Ježíš byl se uchýlil od zástupu, postaveného na miestě. J5,14 Potom pak Ježíš nalezl jej v chrámě i řekl jemu: „Aj, zdráv učiněn jsi, již neroď hřešiti, ať se tobě nětco horšieho nepřihodí.“ J5,15 I odšel jest ten člověk a pověděl Židóm, že by Ježíš byl, jenž jest ho zdráva učinil. J5,16 Protož protivili sú se Židé Ježíšovi, že jest to učinil v sobotu. J5,17 A Ježíš odpověděl jim: „Otec muoj aj dosavad dělá, i jáť dělám.“ J5,18 Tehdy Židé viece proto hledali sú ho zabiti, netoliko že by rušil sobotu, ale že otce svého pravil boha, rovného se čině bohu.
Tehdy odpovědě jim Ježíš: J5,19 „Zajisté, zajisté pravímť vám, nemóžť syn sám od sebe činiti ničehéhož, jediné leč co uzří, an otec činí, nebo což koli on činí, to i syn též činí. J5,20 Otec miluje syna a ukazuje jemu všecky věci, kteréž sám činí. A většie nadto ukáže jemu skutky, abyšte se vy divili. J5,21 Nebo jakož otec křiesí mrtvé a obživuje, tak i syn, kteréž chce, obživuje. J5,22 Aniž zajisté otec súdí koho, ale vešken súd dal jest synu, J5,23 aby všickni ctili syna, jakožto ctie otce. Ktožť nectí syna, nectíť i otce, jenž jest ho poslal. J5,24 Zajisté, zajisté pravímť vám, že ktož slovo mé slyší a věří tomu, jenž mě jest poslal, máť život věčný a na súd nepřijde, ale pójde z smrti do života. J5,25 Zajisté,
