beránky mé.“ J21,16 Die jemu opět: „Šimone Janóv, miluješ liž mě?“ Vece jemu: „Ty vieš, pane, žeť tě miluji.“ Die jemu: „Pasiž beránky mé.“ J21,17 Vece jemu potřetie: „Šimone Janóv, miluješ liž mě?“ I zamútil se jest Petr, že jemu řekl potřetie: „Miluješ liž mě?“, i odpověděl jemu: „Pane, ty znáš všecky věci, ty vieš, žeť tě miluji.“ Vece jemu: „Pasiž ovce mé. J21,18 Jistě, zavěrné pravím tobě, dokud si byl mladší, opasoval si se a chodil si, kam si chtěl. Ale když se sstaráš, ztiehneš ruce tvé a jiný tě opáše a povede, kam ty nechceš.“ J21,19 A to jest řekl znamenaje, kterú by smrtí měl oslaviti boha. A když to pověděl, vece jemu: „Podiž po mně.“
J21,20 I obrátiv se Petr, uzřel jest toho učedlníka, kteréhož miloval Ježíš, an jde za ním, kterýžto i odpočíval za večeři na prsech jeho a byl řekl: „Pane, kto jest ten, jenž tě zradí?“ J21,21 Protož toho když uzřel Petr, vece: „Pane, a což pak tento?“ J21,22 Die jemu Ježíš: „Tak ho chci nechati, dokudž nepřijdu, co tobě do toho? Ty poď po mně.“ J21,23 I vyjide tato řeč mezi bratřie, že by učedlník ten neměl umřieti. A neřekl jest Ježíš, by neměl umřieti, ale: „Tak ho chci nechati, dokudž nepřijdu, co tobě do toho?“ J21,24 Totoť jest učedlník ten, který svědectvie vydává o těchto věcech a napsal jest tyto věci, a vieme, že jest pravé svědectvie jeho. J21,25 Jestiť pak zajisté i jiných mnoho věcí, kteréž jest Ježíš činil, ještoť nejsú napsány, kteréžto by byly psány všecky naskrze, mám za to, že by tento svět nemohl přijieti těch knih, které by měly psány býti. Amen.
