Tomáš, jenž slove Didymus, a Natanael, jenž byl od Kany galilejské, a synové Zebedeovi a jiná z učedlníkóv jeho dva. J21,3 I die jim Šimon Petr: „Pójdu ryb lovit.“ Vecechu jemu: „Pójdemeť i my s tebú.“ I vyšli sú a vstúpili na lodí, a té noci nic sú neulovili. J21,4 A když bylo ráno, stál jest Ježíš na břehu, a učedlníci sú nepoznali, by byl Ježíš. J21,5 Tehdy vece jim: „Dietky, máte liž krmičku?“ Vecechu jemu: „Nic.“ J21,6 I die jim: „Uvrztež na pravici přievoza siet a popadnete.“ Tehdy sú uvrhli a již nemohli jie táhnúti pro množstvie ryb. J21,7 Tehdy vece učedlník ten, jehož miloval Ježíš, Petrovi: „Pánť jest.“ Tehdy Šimon Petr, jakž uslyšal, že jest pán, podpásal se sukní (nebo bieše náh) i pusti se do moře. J21,8 Ale jiní učedlníci plaviece se přijeli (neb nedaleko byli od země, ale jako dvě stě loket), táhnúce siet s rybami. J21,9 A když sú vystúpili na zemi, uzřeli uhlé položené a rybu svrchu položenú a chléb. J21,10 I vece jim Ježíš: „Přinestež z ryb, které ste ulovili nynie.“ J21,11 I vstúpil jest Šimon Petr a vytáhl siet na zemi, plnú ryb velikých, sto čtyřidceti a tři. A ačkoli jich tak mnoho bylo, neztrhala se jest siet. J21,12 Vece jim Ježíš: „Poďtež, obědujtež.“ A žádný z těch, kteří sú obědvali, nesměl otázati ho: „Ty kto jsi?“, vědúce, že pán jest. J21,13 I přišel jest Ježíš a vzal chléb a dával jim, i rybu též. J21,14 To již Ježíš třetie se ukázal učedlníkuom svým, když jest z mrtvých vstal.
J21,15 Tehdy když sú poobědvali, vece Ježíš Šimonovi Petrovi: „Šimone Janóv, miluješ liž mě viece nežli tito?“ Die jemu: „I ovšem, pane, ty vieš, žeť tě miluji.“ Vece jemu: „Pasiž beránky mé.“ J21,16 Die jemu opět: „Šimone Janóv, miluješ liž mě?“ Vece jemu: „Ty vieš, pane, žeť tě miluji.“ Die jemu: „Pasiž beránky mé.“ J21,17 Vece jemu potřetie: „Šimone Janóv, miluješ liž mě?“ I zamútil se jest Petr, že jemu řekl potřetie: „Miluješ liž mě?“, i odpověděl jemu: „Pane, ty znáš všecky věci, ty vieš, žeť tě miluji.“ Vece jemu: „Pasiž ovce mé. J21,18 Jistě, zavěrné pravím tobě, dokud si byl mladší, opasoval si se a chodil si, kam si chtěl. Ale když se sstaráš, ztiehneš ruce tvé a jiný tě opáše a povede, kam ty nechceš.“ J21,19 A to jest řekl znamenaje, kterú by smrtí měl oslaviti boha. A když to pověděl, vece jemu: „Podiž po mně.“
J21,20 I obrátiv se Petr, uzřel jest toho učedlníka, kteréhož miloval Ježíš, an jde za ním, kterýžto i odpočíval za večeři na prsech jeho a byl řekl: „Pane, kto jest ten, jenž tě zradí?“ J21,21 Protož toho když uzřel Petr, vece: „Pane, a což pak tento?“ J21,22 Die jemu Ježíš: „Tak ho chci nechati, dokudž nepřijdu, co tobě do toho? Ty poď po mně.“ J21,23 I vyjide tato řeč mezi bratřie, že by učedlník ten neměl umřieti. A neřekl jest Ježíš, by neměl umřieti, ale: „Tak ho chci nechati, dokudž nepřijdu, co tobě do toho?“ J21,24 Totoť jest učedlník ten, který svědectvie vydává o těchto věcech a napsal jest tyto věci, a vieme, že jest pravé svědectvie jeho. J21,25 Jestiť pak zajisté i jiných mnoho věcí, kteréž jest Ježíš činil, ještoť nejsú napsány, kteréžto by byly psány všecky naskrze, mám za to, že by tento svět nemohl přijieti těch knih, které by měly psány býti. Amen.
