muož nětco dobrého býti?“ Die jemu Filip: „Poď a ohlédaj.“ J1,47 I uzřel jest Ježíš Natanaele, an se béře k němu, i vece o něm: „Aj toť, pravý Izrahelitský, v němžto lsti nenie.“ J1,48 Die jemu Natanael: „I kde ty mě znáš?“ A Ježíš vece jemu: „Dřieve nežli jest tebe Filip zavolal, kdy si byl pod fíkem, viděl sem tě.“ J1,49 Odpověděl jemu Natanael: „Mistře, ty jsi syn boží, ty jsi král israhelský.“ J1,50 A Ježíš vece jemu: „Že sem tobě řekl: Viděl sem tě pod fíkem, věříš; větší věc nad tyto uzříš.“ J1,51 I die jim: „Zajisté, zajisté pravímť vám, uzříte nebe otevřené a anděly božie, ani vstupují nahuoru a sstupují dolóv nad synem člověka.“
Kapitula druhá tato
J2,1 Třetieho pak dne stala se svatba v Kani galilejské i byla tam matka Ježíšova. J2,2 A pozván jest Ježíš i učedlníci jeho na svatbu. J2,3 A když se nedostalo vína, vece matka Ježíšova k němu: „Vínať nemají.“ J2,4 I vece jie Ježíš: „Co mně a tobě jest, ženo? Ještě jest nepřišla hodina má.“ J2,5 I vece matka jeho služebníkóm: „Cožť koli vám die, učiňte.“ J2,6 A bieše tu kamenných stúdví šest postaveno vedlé očišťovánie židovského, berúci jedna každá v se měřici dvě nebo tři. J2,7 I vece jim Ježíš: „Naplňtež stúdve vodú.“ I naplnili sú je až do vrchu. J2,8 I vece jim Ježíš: „Nalévajtež již a neste najpoctivějšiemu hosti.“ I nesli sú. J2,9 A když jest okusil najpoctivější host vody vínem učiněné – a nevěděl jest, odkud by bylo, ale služebníci sú věděli, kteří sú vážili vodu –, povolal jest ženicha najpoctivější host J2,10 i vece jemu: „Každý člověk najprvé dobré víno stavie, a když by se podnapili, tehdy to, kteréž jest horšie. Ale ty si zachoval
