by ty byl zde, bratr muoj byl by neumřel.“ J11,33 Tehdy Ježíš, když uzřel ji, ana pláče, i Židy, kteříž byli přišli s ní, ani pláčí, zařval jest duchem a zarmútil sám se J11,34 i řekl: „Kde ste jej položili?“ Vecechu jemu: „Pane, poď a viz.“ J11,35 A zaplakal jest Ježíš. J11,36 Tehdy vecechu Židé: „Aj, kterakť jest ho miloval!“ J11,37 Někteří pak z nich řekli: „Nemohl liž jest tento, který jest otevřel oči slepého narozeného, učiniti, aby tento neumieral?“ J11,38 Tehdy opět Ježíš zařval sám sobě i přišel k hrobu. A byla jest jeskyně a kámen byl vzložen na ni. J11,39 I vece Ježíš: „Zdvihněte kámen.“ Vece jemu Marta, sestra toho, jenž byl umřel: „Pane, jižť smrdí, neb čtyři dni v hrobě jest.“ J11,40 Vece jie Ježíš: „Všakť sem řekl tobě, že budeš li věřiti, uzříš slávu boží.“ J11,41 Tehdy zdvihli sú kámen. A Ježíš pozdvih vzhuoru oči, i vece: „Otče, dieky činím tobě, že si mě slyšal. J11,42 Jáť zajisté viem , že ty mě vždycky slyšíš, ale pro lid, kterýž okolo stojí, řekl sem, aby uvěřili, že si ty mě poslal.“ J11,43 To když pověděl, zavolal jest hlasem velikým: „Lazaře, poď ven!“ J11,44 A ihned jest vyšel, jenž byl umřel, jsa svázán na rukú i na nohách motovúzy, a tvář jeho rúchú byla zavázána. I vece jim Ježíš: „Rozvěžtež jej a nechtež, ať odejde.“ J11,45 Tehdy mnozí z Židóv, kteří byli přišli k Mariji a k Martě a byli viděli, které jest věci učinil , uvěřili sú v něho. J11,46 Někteří pak z nich odešli k zákonníkóm a pověděli sú , které jest věci učinil Ježíš.
J11,47 Tehdy sebrali sú mistři a zákonníci radu proti Ježíšovi a řekli sú: „Co činíme, že tento člověk mnohé divy činí? J11,48 Necháme li ho tak, všickniť uvěřie v něho a přijedúť Římané
