by ty byl zde, bratr muoj byl by neumřel.“ J11,33 Tehdy Ježíš, když uzřel ji, ana pláče, i Židy, kteříž byli přišli s ní, ani pláčí, zařval jest duchem a zarmútil sám se J11,34 i řekl: „Kde ste jej položili?“ Vecechu jemu: „Pane, poď a viz.“ J11,35 A zaplakal jest Ježíš. J11,36 Tehdy vecechu Židé: „Aj, kterakť jest ho miloval!“ J11,37 Někteří pak z nich řekli: „Nemohl liž jest tento, který jest otevřel oči slepého narozeného, učiniti, aby tento neumieral?“ J11,38 Tehdy opět Ježíš zařval sám sobě i přišel k hrobu. A byla jest jeskyně a kámen byl vzložen na ni. J11,39 I vece Ježíš: „Zdvihněte kámen.“ Vece jemu Marta, sestra toho, jenž byl umřel: „Pane, jižť smrdí, neb čtyři dni v hrobě jest.“ J11,40 Vece jie Ježíš: „Všakť sem řekl tobě, že budeš li věřiti, uzříš slávu boží.“ J11,41 Tehdy zdvihli sú kámen. A Ježíš pozdvih vzhuoru oči, i vece: „Otče, dieky činím tobě, že si mě slyšal. J11,42 Jáť zajisté viem, že ty mě vždycky slyšíš, ale pro lid, kterýž okolo stojí, řekl sem, aby uvěřili, že si ty mě poslal.“ J11,43 To když pověděl, zavolal jest hlasem velikým: „Lazaře, poď ven!“ J11,44 A ihned jest vyšel, jenž byl umřel, jsa svázán na rukú i na nohách motovúzy, a tvář jeho rúchú byla zavázána. I vece jim Ježíš: „Rozvěžtež jej a nechtež, ať odejde.“ J11,45 Tehdy mnozí z Židóv, kteří byli přišli k Mariji a k Martě a byli viděli, které jest věci učinil, uvěřili sú v něho. J11,46 Někteří pak z nich odešli k zákonníkóm a pověděli sú, které jest věci učinil Ježíš.
J11,47 Tehdy sebrali sú mistři a zákonníci radu proti Ježíšovi a řekli sú: „Co činíme, že tento člověk mnohé divy činí? J11,48 Necháme li ho tak, všickniť uvěřie v něho a přijedúť Římané
