k tomu, ciesařské věci a vládanie synu svému řískému králi Jindřichovi poručiv, toho měsíce máje z Řezna z svým vojskem vzdvihl sě na jiezdu na moře. A takž po Dunaji až do Viedni připlul a odtavad až do Uher přitáhl. Fridrik vévoda český, jehožto pamět u požehnání buď věčném, umřel jest, na jehožto miesto vstúpil Kunrád moravský, jenžto póltřetieho léta panoval jedinké. Ten jistý Kunrád s ciesařem v Napuli jsa umřel jest. Tento jistý Kunrád byl syn Litoltóv syna Kunrátova, jenž byl syn prvého Břecislava. Potom Teobald onen krajinu svú jměl navrácenu. Zatiem pak ciesař Fridrik přěd jednú řekú a kakžkolivěk tichú, ale samu v sobě velmi bystrú, ano jemu všickni bránie, chtěl přěplúti. A když v ní vjel, v nie jest utonul. Tak tělo jeho vzato a v Antiochí kostela svatého Petra tu, ješto stolice jest, pochováno toho měsiece července, na jehožto miesto Jindřich syn římský král vstúpil jest.
Léto Božie tisíc sto devadesát tento jistý syn ciesařóv v Římě koronován jest na ciesařstvie, s nímžto jest byl Kunrád vévoda český, jenž s ním do Napulie vzdvihl sě, slovútné vítězstvie byl obdržal. Ale inhned druhého léta umřel tam, jehožto kosti do Prahy přineseny. Tam také v obležení města neapolitanského Ota vévoda český umřel.
Léto Božie tisíc sto devadesát a jedno, když Kunrát v Napuli umřel, Václav syn někdajšieho stařějšieho Boleslava vévodstvie přijal české, ale ledva tři měsíce panoval, nebo Přěmysl syn krále Vladislava někdajšieho sehnal jeho s panovánie. Zatiem město pražské obleženo bylo, ale nic neobdržáno.
{Biskup byl vévodú}textový orientátor
Potom pak po třěch měsiecech skrze posla ciesařova s povolením toho Václava Jindřichovi biskupu pražskému bylo vzdáno, když pak mezitiem tento Václav na své cestě na srpských meziech bieše,
