všickni inhned v svým odění vsedše na koně s tiemto Hovorkú k tomu miestu jsú sě brali, an je vede na to miesto. A tak když sě již přibráchu tam, tyto nevěrné zloděce, kteréž jsú koli mohli, zlapali jsú a jim smrt dóstojnú učinili a pána svého od toho miesta a dřěva rozvázavše vyprostili. A když jeho rozvázáchu, jal sě přede všemi rozprávěti, kterak divně skrze obranu svatého Jana Křtitele byl jest od tohoto střielenie obráněn. A tak na věčnú paměť svého zproštěnie to jisté dřěvo, k němužto přivázán byl, kázal dolóv srúbiti a na tom miestě klášter svatého Jana Křtitele založiti a probostvie učiniti a nadati a jemu jméno vzdieti Velíz, na kterémžto miestě i po dnešní den na kmeni toho jistého dřeva oltář veliký udělán jest, v kterémžto klášteře pod zákonem svatého Benedikta pod mocí ostrovského opata mnoho mnichóv přebývá. Jaromírovy dvořané a lidé jeho věrní přijeli jsú, vévodu svého do Prahy dovedli. Tomuto pak jistému Hovorovi pro ctnost jeho viery, jenžto pánu svému ukázal, vévoda Jaromír věčně jemu i budúcím jeho lovčieřstvie, ješto dřéve k Stebni příslušieše, za odplatu dal jest.
O obležení města pražského, o jetí Oldřichově bratra Jaromírova vévody českého a o jeho slepotě eccizojazyčný text.
Léto od Božieho narozenie po tisíc prvého, když ty věci v české zemi tak sě dějiechu, Mezek vévoda polský na radu a i pomocí ohavných a mrzkých zrádcí Vršovčanóv, jenž kniežata svá zrazováchu, shromáždiv vojsko veliké a silné vtáhl do Čech i oblehl Prahu. Pak za dvě létě město pražské byl obdržal kromě Vyšehrada, jenž sě jemu silně bránieše.
Léto pak od narozenie Božieho po tisíci druhého nectný a ohavný tento jistý Mezek poslal jest k ciesařovi k Jindřichovi s velikými penězi a s mnohými dary předrahými posly své prosě velmi snažně, aby Oldřicha bratra Jaromírova vévody českého, jenžto těch časóv na jeho dvoře dvořieše,
