[16]číslo strany rukopisu[56]popisek k obrázku: «Zvěstovánie matcě božiej»[#]obrázek nebo jiný grafický prvek A netolik sama od sebe pokušenie a hřiechy odhonila, ale také i od jiných, jimž poprslky své milosti vlévala. Nebo ač Maria panna převýtečna bieše, však nikdy nemohla od nižádného požádána býti ke zlému. Nebo ctnost někaká božská od nie vycházieše, že ktož na ni vzhlédl, všěcky žádosti nesličné ta ctnost hasieše. Jakož pravie, cypřiš svú vóní zapuzuje hady, takež Maria svú milostí zapuzuje {zahánie[57]}meziřádkový přípisek mladší rukou; * úprava rubrikátorova všěcky mysli[58]škrtnutý text zlé; škrt signalizován podtečkováním {zlých}meziřádkový přípisek soudobou rukou žádostí. A jakož v ktvúciej vinnici nemohú hadové přebývati, takež žádné zlé požádanie nemohlo Marie dojíti. Ó, dobrý Jezukriste, pójč, ať od nás zlé žádosti budú zahnány a naše srdce darem tvé přemilostivé milosti rač naplniti. Amen.

O zvěstování pána Ježíše a o kři Mojžiešově plápolajíciem

V dřevniem rozdělení slyšiechom Mariino oddánie. Potom poslechněm jejieho[s]jejieho] gegie divného obtieženie[59]přepsáno z obtěžkánie – slabika ka vyškrábána, e připsáno. Kdyžto Maria v Jeruzalemě byla Jozefovi oddána, do domu svých starost do Nazareta jest pojata. Mezi tiem, když Jozef potřebu k své svatbě schystával, on o tom nic nevěděl, až Maria svatým duchem počala. Nemním, by ji anjel nalezl obec[60]popisek k obrázku: «Hospodin zěvil se Mojžiešovi v hoříciem kři»[#]obrázek nebo jiný grafický prvekně bez zavřěnie, jiež[61]e nadepsáno sám bóh mil byl a bez boha vše jiné stvořenie mrzko bylo. Ona ne jako Dina sama běhala ani jako Tamar s mužem čeledně přebývala, ale jako Sára nikdy mužě nežádala a jako Judit sama přebývajíc posty a modlitbami bohu slúžila. Protož Jozef těžku ji znamenávaje divieše se a lekaje se a boje se sám při sobě to na mysl sbieráše a řka: „Nepodobno jest, by tato smilstvem počala, neb mi svědomo, že tak svatě, tak čistie, s takým utrpením vždy přebývá. Nebieše ztrávcě {ani}marginální přípisek soudobou rukou opilicě ani rozkošná, ne tanečnicě ani metařka ani kratochvilnice. Obecných miest vždy se varovala, jakž najviec mohla, bydlo sama sobě o bohu mluvieci milovala a toho potřebovala. Všěmi světskými útěchami i radostmi vzhrzěla, jediné v božích věcech a v nebeských se kochala, od svého dětinstva v božiem chrámě vždy ostala a tu s žádným mužem nic obecného nejměla. A když pak domóv k starostám vzata, vždy v svém pokojíčku zavřena na modlitbách přebývala. Odkudž by tehdy mohla počieti tiem obtiežením, ana nikdy k žádnému hřiechu