Na počátku všeho stvořenie biechu Adam a Eva v nahotě, studu ižádného nemajíce mezi sebú pro své údy k lidskému národu od boha zpósobené, nebo hřiechu ještě byli nepoznali ani zakusili kterého nedostatku na těle a nebo na duši, než upřiemé srdce k bohu mějiechu. Protož stud nebýváť než pro zlé učiněnie, anebo by zlé nebylo učiněno, bývá ubávanie. Obojieho toho studu Adam a Eva nemějiechu poznánie. Protož diábel závidě jich takému zřiezení, myslil, kudy by je k hřiechu připravil a k studu skrze to. I znamenal, že Adam jest člověk velmi múdrý, nebo by ihned jeho chytrosti srozuměl, a tak Evu i všěcky budúcie naučil, kterak by se lsti diábelské ostřiehali. Poznal, že ženské pokolenie jest menšieho rozumu, převážnějšieho udatenstvie i pospěšnějšieho oklamánie pro lehké u mysli vzdržěnie. Vzal tvářnost hadovú až do pasa, {hlavu,}marginální přípisek soudobou rukou rucě i břicho ženy krásy výborné. I všed do ráje k tomu dřěvu, jehož ovoce byl pán bóh Adamovi a Evě pod smrtí jiesti zapověděl, jim odpustiv, aby všeho jiného ovoce kromě toho požívali, a uhlédav Evu, ana sama[a]sama] ſana se túlá v ráji, ovoci se dívajíci, zavolal jie i jal se jie mluviti a řka: „Proč nejiete ovoce tohoto dřeva, ješto slóve dřěvo poznánie zlého i dobrého?“ Kterémuž Eva ochotně odpověděla, neb na něm svú tvář ženskú viděla, a řkúc: „Nebo nám buoh přikázal, abychom snad nezemřěli.“ Diábel uznamenav, že Eva řekla „snad“, jako by tomu uplně nevěřila, což pán buoh jistě pověděl, udatně ji v to pochybenie uvedl, lest přiloživ a řka: „Jezte, nikoli nezemřete, než skrze toho ovoce jedenie budete mieti tak veliké jako bohové poznánie a uměnie o zlém i o dobrém.“ Kteréž slovo má dvój rozum, prvý tento: Budete tak mnoho uměti, skutečně poznajíce, což jest zlé a co dobré, ješto nynie jedno dobré znáte skutkem, ale o zlém nic neviete jako my, ješto smy se chtěli bohu rovnati v nebi i jsmy pekelní bohové, znajíce velikú radost, kterúž smy ztratili, a velikú biedu a strast, v kteréjž smy se již obydlili. Druhý rozum taký: Tak zřějmě budete mnoho uměti jako buoh sám, ješto vás i všecko stvořil. Prvý rozum diábel měl toho slova a v tom pravdu pověděl, by tiem úmyslem byl mluvil, než toho taje druhým mluvil na prvý mieně. Protož jest sklamal, jinak řěčí mieně nežli srdcem. Eva uslyšěvši, že řekl: „Nikoli, neumřete,“ tomu ihned uvěřila a slib diáblóv upatřivši požádala, aby bohu rovna byla v umění, a tak toho slova měla druhý rozum, v kterémž úmysle jablka toho požádala. A diábel utrh i dal jie bez meškánie. Protož jala se jeho jiesti i na naše i na své neštěstie. To se stalo v Starém Zákoně.

Skrze Evu od diábla oklamanú znamenává se člověk jako žena křehký, kterémuž ďábel radí pána boha přikázanie lehcě vážiti pro jeho milosrdenstvie veliké a dobrovolenstvie, na kterémž člověk často se zapomíná a tady mnohého se hřiechu dopustí skrze diábelské oklamánie.

Když bieše již Eva shřěšila zakusivši jablka zapověděného,