[13]číslo strany rukopisu[42]popisek k obrázku: «Jepte obětoval dceru svú bohu»[#]obrázek nebo jiný grafický prvek neb ona viděna byla, že vždy své vlasti nebeské žádala. Neb v každý čas božieho myšlenie a náboženstvie plna[43]původně pilna, i vyškrábáno byla, nikdy prázdna, nikdy v světských věcech nalezena nebyla, než vždy o bohu mysléci a přenábožně seděla. Anebo čtením anebo dielem se vždy pilně unepráznila. Žaltář a veršě z božích chval modléci se pějieše. Často na modlitbách a na náboženství přesladcě plakala, za spasenie člověčieho pokolenie bez rozpači vždy prosieše. V písmiech[k]písmiech] pieſmiech o božiem příští vždy čtla, v tom se kochajíc a sladcě líbajíc opakovala. Když Starého zákona panny k svému zboží se rozjely, ona vždy v božiem chrámě býti žádala a tu ostanúc často se učila, vždy čtúc a čtenie opakujíc v učení prospieváše. Což v božiem chrámě bylo chváliti, to ona chválila, a což mělo učištěno býti, to ona čistila[44]původně učistila, u vyškrábáno. Byla obykla nikdy se nevzdřémati ani spáti, jediné když ji přirozená potřěba přinutila. A ač někdy jejie tělo zdřiemalo se anebo pospalo, však vždy vnitřní um myslivě bděl. A toť jest, což Šalomún v jejie osobě ukazoval a řka: „Já spím a srdce mé bdí.“[45]Ct5,2 Tak múdřě, tak tišě, tak nábožně[46]popisek k obrázku: «Královna perská vyhlédala na svú krajinu z visaté zahrady»[#]obrázek nebo jiný grafický prvek se mějieše, že její život všěm příklad dáváše. Řěč jejie bieše velmi rozumna a přeřiedka, vždy sladka, vždy chutna, nikdy nebyla hořka, žádným chudým, žádným mdlým nezhrzěla, sladcě všěch pozdravovala, sladce odpoviedala, viece, než móž pověděno býti, ticha, milosrdně a nábožna, božích věcí pilna a bohu dána cěle a všěcka knihám prorockým a svatým písmóm dobře rozuměla, točíš že svatý duch, učitel najlepší, ji učieše. Nikdy na mužě nevrhla okem ani zrakem střěpěla, nikdy hlavy ani hrdla zdvihutě nenesla. Oči k zemi sklopeně mezi lidmi vždy měla, ale srdce vzhuoru v nebe vždycky nesla, že cožkolivěk dobrého, cožkoli chvály móž býti řečeno, psáno neb zpieváno o této přeblažené panně, bezpečně móž býti kázáno. Ó, dobrotivý Jezukriste, daj nám ji na tomto světě tak chváliti, abychmy s tebú i s ní na věky zaslúžili přebývati. Amen.

Potom se píše o oddávaní[l]oddávaní] odawani svaté Mařie s Josefem a Tobiášě s Sárú

V dřevniem rozdielu slyšiechom, kterak Maria jest obětována. A potom slyšmy, kterak byla muži oddána. Proč hospodin chtěl, aby jeho