[19]číslo strany rukopisua právi nalezeni budú a slibové tvoji a zpósoby tvé naplňte sě. Zavítaj, hospodine, brzo, pospěš a neroď meškati. Odpusť viny lidu tvému a přijmi tělesnost. Žádný anjel, žádný člověk nemóž nás vyprostiti. Vyprost nás ty, milý hospodine, jenž si nás ráčil tvořiti.“ Smilovav se tehdy milostivý hospodin, přijal člověčenstvie, aby zkazil člověčie dlúhé vězenie. Jenž bieše kdas řekl: „Stýště mi se, že sem učinil člověka,“[71] Gn6,7 ten sám učiněn člověkem, aby jatého vysvobodil člověka.

A to znamenáno bylo někdy na Faraonovu podčěší, v žaláři jenž sa, viděl sen svého vysvobozenie. Zdáše sě jemu, by před ním rév vyrostla, jenž v sobě tři ratolesti měla. Rév ta vyšla, ale ne ihned víno nesla, ale počala kvísti znenáhla a hrozny nesla a ten jatý, jakož mu se zdálo, Faraonovu čieši v rucě držieše a z vinných jahod tiskna víno, Faraonovi nápoj dával. Potom uslyšal toho snu taký výklad, že po třech dnech obdrží vysvobozenie. Ten byl toho snu popisný výklad. Ale toto jest toho sna duchovnie znamenánie: před narozením tělesným našeho spasitele trpělo člověčie pokolenie biedné vězenie. Až pak rév, točíš Kristus, z země, točíš z Marie, vyrostl, jenž v sobě tři ratolesti měl, točíš tři divné věci, neb měl v sobě Kristus tělo, duši a božstvie. A ta trojé věc zkazila naše vězenie. A nebo tři ratolesti sú tři osoby trojicě svaté, jež nás vysvobodily z žalářě[72]i označující měkkost koncovky nadepsáno diábelského vězenie. Však ne ihned po božiem narození člověčie pokolenie jest vysvobozeno, ale až víno, točíš krev z jeho těla na kříži jest nebeskému králi obětována. Třetí den potom, když na umučení to víno vydáveno, tož člověčie pokolenie z vězenie vyšlo. To víno nebeského krále tak napojilo, že všicku vinu člověčiemu pokolení svobodně odpustil. To také víno buoh milosrdně nám ostavil a k veždajšiemu obětování pod svatostí ustavil, aby na každý den nebeskému králi za světa prohřěšenie obětováno bylo. Neb nenie toho dne, v němž by svět bohu neprohřěšil. Buď požehnána našeho spasitele božská milostivost, od něhožto dáno jest nám tak spasebné lékařstvie. Buď požehnána přeblažená panna Maria, z niež vyšla tak spasebná rév a tak milostivá. Když se Kristus narodil, vinnicě engadské zakvetly a ukázaly Krista skrze rév znamenaného, že přišel. Buď požehnáno Jezukrista, spasitele našeho, narozenie, z něhož přišel anjeluom i lidem toliký užitek. Neb skrze to narozenie člověk z diábelského vězenie vyproštěn a skrze ně padenie anjelské navráceno. Aj, slyšiechom užitek božieho narozenie, slyšmež také obyčěj jeho narozenie i kakost.

O prutu Áronově.

Obyčej znamenal sě na mandlovém prutu Áronovu, jenž vzkvetl a ovoce dal proti přirození božskú mocí. Jakož ten prut divně proti přirození byl ploden, takež Maria nad přirozený řád divně syna porodila. Prut Áronóv dal ovoce bez štěpovánie, Maria porodila syna bez mužského přiměšovánie. Ktvúcí prut Áronóv kněžstvie jej duostojna ukázal, Maria porodivši nám