starším a potupí jej na smrt a vydadie jej pohanóm Mc10,34 a posmievati se budú jemu a uplijí a ubičují a zabijí jeho, a třetí den z mrtvých vstane.
Mc10,35 Tehdy přistúpili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, řkúce: „Mistře, chcemeť, aby zač koli poprosíme tebe, učinil nám.“ Mc10,36 A on vece jim: „Co chcete, abych vám učinil?“ Mc10,37 I řekli jsú: „Daj nám, abychom jeden na pravici tvé a druhý na levici tvé seděli v slávě tvé.“ Mc10,38 I vece jim Ježíš: „Neviete, zač prosíte. Muožete li píti kalich, kterýž já pím, aneb křtíti se křtem, kterýmž se já křtím?“ Mc10,39 A oni řekli jemu: „Muožeme.“ A Ježíš vece jim: „Kalich zajisté, kterýž já pím, píti budete a křtem, jímžto se já křtím, křtěni budete. Mc10,40 Ale seděti na pravici mé neb na levici nenieť mé dáti vám, ale kterýmž připraveno jest.“ Mc10,41 To uslyšavše deset, počali se hněvati na Jana a na Jakuba. Mc10,42 Ale Ježíš zavolav jich, vece jim: „Viete li, že ti, kteří se zdají vládnúti nad národy, panují nad nimi a kniežata jich moc mají nad nimi? Mc10,43 Ale ne tak bude mezi vámi, ale ktož koli bude chtieti mezi vámi první býti, budeť všech služebník. Mc10,44 A ktož koli bude chtieti býti větší, budeť váš služebník. Mc10,45 Nebo i syn člověka nepřišel, aby mu slúženo bylo, ale aby slúžil a dal duši svú na vykúpenie za mnohé.“
Mc10,46 Potom přijidechu do Jericho. A když se bráše on z Jericho i učedlníci jeho a zástup mnohý s ním, syn Timeóv Barthimeus slepý sedieše vedlé cesty žebře. Mc10,47 Kterýžto když uslyšal, že Ježíš Nazaretský jde, poče volati a řéci: „Ježíši, synu Daviduov, smiluj se nade mnú!“ Mc10,48 I přimlúváchu jemu mnozí, aby mlčal. Ale on mnohem viece voláše: „Synu Daviduov, smiluj se nade mnú!“ Mc10,49 Tehdy stoje Ježíš, přikázal ho zavolati. I povolali slepého řkúce: „Dobré mysli buď, vstaň, volá tě.“ Mc10,50 Kterýžto povrh rúcho své a vzchopiv se, přišel jest k němu. Mc10,51 I odpověděv Ježíš, řekl jemu: „Co chceš, ať učiním?“ A slepý řekl jemu: „Mistře, ať vidím.“ Mc10,52 A Ježíš vece jemu: „Prohlédni, viera tvá tě zdrávu učinila.“ A ihned jest prozřel a bral se za ním cestú.
Kapitola XI.
Mc11,1 A když se přiblížil k Jeruzalému a přišel do Betanie k hoře Olivetské, poslal dva z učedlníkuov svých Mc11,2 řka jim: „Jděte do hrádku, kterýž proti vám jest, a ihned vejdúce tam, naleznete oslátko přivázané, na němž ještě nižádný z lidí neseděl, otvěžtež je a přiveďte mi. Mc11,3 A die liť vám kto: Co činíte?, řcete, že pán potřebuje, a ihned je propustí sem.“ Mc11,4 Tehdy šedše nalezli sú oslátko přivázané vně před branú na rozcestí i otvázali je. Mc11,5 A někteří z těch, ješto tu stáli, vecechu jim: „Co činíte otvazujíce oslátko?“ Mc11,6 Kteříž řekli jim, jakož jim byl přikázal Ježíš, i propustili sú jim. Mc11,7 I přivedli sú oslátko k Ježíšovi a vložili na ně rúcho své i vsedl jest na ně. Mc11,8 Mnozí pak stlali rúcho své na cestě a jiní ratolesti sekáchu s stromuov a metáchu na cestě. Mc11,9 A kteříž napřed šli, i ti, ješto za ním šli, volali řkúce: „Spas nás! Požehnaný, jenž se béře ve jméno božie, Mc11,10 požehnaný, že jest přišlo, královstvie otce našeho Davida. Spas nás na výsosti!“ Mc11,11 Potom všel do Jeruzaléma do chrámu. A obezřev všecky, když již bieše večernie hodina, vyšel jest do Betanie se dvanátcti.
Mc11,12 A druhého dne, když vycházieše z Betanie, zlačněl jest. Mc11,13 A když uzřel zdaleka fík, an má listie, přišel, zdali by co nalezl na něm. A když přišel k němu, nic jest nenalezl kromě listie, neb jest nebyl čas fíkuov. Mc11,14 Tehdy odpověděv Ježíš, řekl jemu: „Již viece na věky nižádný s tebe nejez ovoce!“ I slyšali sú to učedlníci jeho.
Mc11,15 A přišli sú do Jeruzaléma. A když vjide do chrámu, poče vymietati prodavače a kupce z chrámu a stoly penězoměncóm a stolice těch, kteří prodávali holubice, převracel. Mc11,16 A nedopustil, aby kto jaké nádobie nesl skrz chrám, Mc11,17 i učieše je řka jim: „Však psáno jest, že duom mój
