hodinu, to mluvte. Nebo nejste vy, jenž mluvíte, ale duch svatý. Mc13,12 Zradí zajisté bratr bratra na smrt a otec syna a povstanú synové proti rodičóm a smrtí je zhubie. Mc13,13 A budete v nenávisti všem pro jméno mé. Ale ktož setrvá až do konce, ten spasen bude.“
Mc13,14 „Když pak uzříte ohavnost opuštěnie, ana stojí, kdež nemá – ktož čte, rozuměj –, tehdy ktož sú v Židovstvu, utiekajtež na hory, Mc13,15 a kto na střeše jest, nesstupuj do domu ani vcházej, aby co vzal z domu svého. Mc13,16 A kto bude na poli, nevracuj se zase, aby vzal rúcho své. Mc13,17 Běda pak těhotným a těm, ješto krmí, v těch dnech.“
Mc13,18 „Protož modlte se, aby se ty věci nedály v zimě. Mc13,19 Nebť budú dnové zámutku takoví, jacíž sú nebyli od počátku stvořenie, kteréž jest buoh stvořil, až dosavad, aniž budú. Mc13,20 A byť neukrátil hospodin těch dní, nebyl by spasen žádný člověk, ale pro vyvolené, kteréž jest zvolil, ukrátil jest dnóv těch. Mc13,21 A tehdy, die liť vám kto: Aj, tutoť jest Kristus, aneb, aj, onde, nevěřte. Mc13,22 Nebť povstanú falešní kristové a falešní proroci a budúť činiti divy a zázraky k svedení by to mohlo býti také, i vyvolených. Mc13,23 Protož vy vizte, aj, předpovědělť sem vám všecky věci.“
Mc13,24 „A v těch pak dnech po tom zamúcení slunce se zatmí a měsiec nedá světla svého Mc13,25 a hvězdy nebeské budú padati a moci, které sú na nebi, budú se pohybovati. Mc13,26 A tehdyť uzřie syna člověka, an se béře v oblaciech s mocí velikú a s oslavú. Mc13,27 A tehdyť pošle anjely své a shromaždí vyvolené své ode čtyř větróv, od končin země až do vrchu nebe.“
Mc13,28 „Od fíku pak naučte se podobenstvie: Když již ratolest jeho otmladne a vypučí se listie, znáte, že blízko jest léto. Mc13,29 Též i vy, když uzříte, ano se tyto věci dějí, vězte, žeť blízko jest, a již ve dveřech. Mc13,30 Zajisté pravím vám, žeť nepomine pokolenie toto, až se tyto všecky věci stanú. Mc13,31 Nebe a země pominú, ale slova má nepominú!“
Mc13,32 „Ale o tom dni a hodině nižádný nevie, ani anjelé v nebi, ani syn, jediné otec. Mc13,33 Vizte, bděte a modlte se, neb neviete, kdy čas bude. Mc13,34 Jakožto člověk, který jest daleko otšel, opustil duom svój a dal služebníkóm svým moc nad každým dielem a vrátnému přikázal, aby bděl. Mc13,35 Protož bděte, neb neviete, kdy hospodář domu přijde, u večer li, čili o puolnoci, čili když kuři pějí, čili ráno, Mc13,36 aby když přijde vnáhle, nenalezl vás, a vy spíte. Mc13,37 A cožť vám pravím, všemť pravím: Bděte!“
Kapitola XIIII.
Mc14,1 A bieše hod beránka a přesnic po dvú dní i hledáchu najvyššie kněží a mistři, kterak by Ježíše lstivě jali. Mc14,2 Ale praviechu: „Ne v den sváteční, aby snad nebyl rozbroj v lidu.“
Mc14,3 A když bieše Ježíš v Betaní v domu Šimona malomocného a seděl za stolem, přišla žena, majíci nádobu alabastrovú masti drahé z nardového kořenie. A otevřevši nádobu, vylila jest na hlavu jeho. Mc14,4 I biechu někteří za zlé majíce mezi sebú a řkúce: „I proč ztráta masti této stala se jest? Mc14,5 Neb mohla jest tato mast prodána býti viece než za tři sta grošuov a dáno býti chudým.“ I skřípěli zuby na ni. Mc14,6 Ale Ježíš řekl: „Nechtež jie, co ji mútíte? Dobrýť jest skutek učinila nade mnú. Mc14,7 Však chudé vždycky máte s sebú, a když budete chtieti, muožete jim dobře činiti, ale mne ne vždy mieti budete. Mc14,8 Co jest měla, to jest učinila, předešla jest, aby těla mého pomazala ku pohřebu. Mc14,9 Zajistéť pravím vám, že kdež koli bude kázáno toto čtenie po všem světě, co jest učinila tato, budeť vypravováno na památku jejie.“
Mc14,10 Tehdy Jidáš Škariotský, jeden ze dvanátcti, odšel jest k najvyšším kněžím, aby jeho jim zradil. Mc14,11 Kteřížto zradovali se a slíbili jemu penieze dáti. I hledal jest, kterak by jej přístupně zradil.
Mc14,12 Pak prvnieho dne přesnic, když velikonoční beránek obětován byl, řkú jemu učedlníci: „Kde chceš, ať pójdeme a připravíme tobě, aby jedl velikonočnieho beránka?“ Mc14,13 I poslal dva z učedlníkóv svých a die jim: „Jděte do města a potkáť vás člověk,
