Mc9,11 Jenž odpověděv vece jim: „Eliáš když přijde, tepruv navrátí všecky věci. A kterak psáno jest o synu člověka, že má mnoho trpěti a otsúzen býti? Mc9,12 Ale pravím vám, žeť Eliáš již jest přišel a učili sú jemu, což sú koli chtěli, jakož psáno jest o něm.“
Mc9,13 A přišedše k učedlníkóm svým, uzřel zástup veliký při nich a mistry otázky činíce s nimi. Mc9,14 A ihned vešken lid uzřev Ježíše, podivil se s strachem, a ulekli sú se a přistupujíce pozdravováchu ho. Mc9,15 I otázal jich: „Co mezi sebú tiežete?“ Mc9,16 A otpověděv jeden z zástupu, řekl: „Mistře, přinesl sem syna svého k tobě, jenž má ducha němého, Mc9,17 ješto kdež jej koli pochopí, tepe jím o zemi a sliní a zuby škřípí a svadne. I řekl sem učedlníkóm tvým, aby jej vyvrhli, a nemohli sú.“ Mc9,18 Kterýž otpověděv řekl jim: „Ó národe nevěřící, kterak dlúho s vámi budu? A dokud vás trpěti budu? Přineste jej ke mně!“ Mc9,19 I přinesli sú. Když jej uzřel, ihned ho duch zamútil, a udeřiv sebú o zemi, váléše se slině. Mc9,20 I otázal otce jeho: „Kterak dávný čas jest, jakž se jemu to přihodilo?“ A on vece: „Ot dětinstvie. Mc9,21 A často jím metal v oheň i do vody, aby jej zahubil. Ale muožeš li co, spomoz nám, slituje se nad námi.“ Mc9,22 A Ježíš vece jemu: „Muožeš li věřiti, všeckoť jest možné věříciemu.“ Mc9,23 A ihned otec dietěte se slzami zvolav, vece: „Věřím, pane, spomoz nedověře mé!“ Mc9,24 A když Ježíš uzřel zástup, an k němu běží, pohrozil jest duchu nečistému řka jemu: „Hluchý a němý duše, já tobě přikazuji, vyjdi ot něho a viece nevcházej do něho!“ Mc9,25 A křiče a velmi jím lomcuje, vyjide ot něho i učiněn jest jako mrtvý, tak že mnozí pravili, že jest umřel. Mc9,26 Ale Ježíš ujav jej za ruku, pozdvihl ho i vstal jest. Mc9,27 A když všel do domu, učedlníci jeho otázali ho tajně: „Proč sme my nemohli ho vyvrci?“ Mc9,28 I řekl jim: „Toto pokolenie v ničemž nemuož vyjíti, jediné v modlitbě a v postu.“ Mc9,29 A jdúce odtud, šli mimo Galilei, a nechtěl, by kto o něm věděl.
Mc9,30 I učieše učedlníky své a pravieše jim, že syn člověka dán bude v ruce lidské a zabijí jej, a zabit jsa, třetí den z mrtvých vstane. Mc9,31 A oni nerozuměli slovu a báli se ho otázati.
Mc9,32 I přišli do Kafarnaum. Kteříž když byli v domu, tázáše jich: „Co jste na cestě rozjímali?“ Mc9,33 A oni mlčeli, neb zajisté byli se na cestě hádali mezi sebú, kto by z nich byl větčí. Mc9,34 I posadiv se, zavolal dvanátcti a vece jim: „Chce li kto býti první, budeť všech nejposlednější a všech služebník.“ Mc9,35 A pojav dietě, postavil je uprostřed nich. Kteréžto když objal, vece jim: Mc9,36 „Ktož koli jedno z takových dietek přijme ve jméno mé, měť přijímá. A ktož koli mě přijímá, ne mneť samého přijímá, ale toho, jenž mě jest poslal.“
Mc9,37 Odpověděl jemu Jan řka: „Mistře, viděli sme jednoho, an ve jménu tvém ďábly vymietá, jenž nechodí s námi, i bránili sme jemu.“ Mc9,38 A Ježíš vece: „Nebraňtež jemu, nebť nenie nižádného, jenž by činil moc ve jméno mé, ať by mohl snadně zle mluviti o mně. Mc9,39 Nebť ktožť nenie proti nám, s námiť jest. Mc9,40 A ktož by koli dal vám nápoj čieši vody ve jméno mé, protože jste Kristovi, zajisté pravím vám, neztratí odplaty své.“
Mc9,41 „A ktož by koli pohoršil jednoho z těchto maličkých, ješto v mě věří, lépe by bylo jemu, aby byl zavěšen k hrdlu jeho žernov osličí a vržen byl v moře. Mc9,42 A bude li tě horšiti ruka tvá, utni ji. Dobréť jest tobě mdlému vjíti do života nežli dvě ruce majíciemu jíti do pekla v oheň neuhasitedlný, Mc9,43 kdežto červ jich neumře a oheň neuhasne. Mc9,44 A pakli noha tvá horší tě, utniž ji. Dobréť jest tobě kulhavému vjíti do života věčného než dvě noze majíciemu uvrženu býti do pekla v oheň věčný neuhasitedlný, Mc9,45 kdežto červ jich neumře a oheň neuhasne. Mc9,46 Pakli oko tvé horší tě, vylup je. Dobréť jest tobě jednookému vjíti do královstvie božieho nežli dvě oči majíciemu uvrženu býti do
