ohně pekelnieho neuhasitedlného, Mc9,47 kdežto červ jich neumierá a oheň nehasne. Mc9,48 Neb každý tuk ohněm bude pálen a všeliká oběť solí bude osolena. Mc9,49 Dobráť jest suol. Pakliť suol bude neslaná, čím ji ozdobíte? Mějte suol v sobě a pokoj mějte mezi sebú.“
Kapitola X.
Mc10,1 A vstav odtud, přišel jest do krajin judských za Jordán, i sjidechu se opět k němu zástupové, a jakož jest obyčej měl, opět je učieše. Mc10,2 I přistúpivše zákoníci, tázali ho, slušie li muži ženu propustiti, pokúšejíce ho. Mc10,3 A on odpoviedaje, řekl jim: „Co jest vám přikázal Mojžieš?“ Mc10,4 Kteřížto řekli: „Mojžieš jest dopustil lístek zapuzenie napsati a propustiti.“ Mc10,5 Jimž odpověděv Ježíš, vece: „Pro tvrdost srdce vašeho napsal vám Mojžieš to přikázanie.“ Mc10,6 Ale od počátku stvořenie muže a ženu učinil je buoh.“ Mc10,7 A řekl: „Protoť opustí člověk otce i máteř a přídržeti se bude ženy své, Mc10,8 i budeta dva v jednom těle. A tak již nejsta dva, ale jedno tělo. Mc10,9 Protož což jest buoh spojil, člověk nerozděluj.“ Mc10,10 A opět v domu učedlníci jeho o témž sú ho tázali. Mc10,11 I die jim: „Ktož koli opustí ženu svú a jinú pojme, cizoložstvie se dopustí s ní. Mc10,12 Pakli žena opustí muže svého a s jiným se otdá, cizoloží.“
Mc10,13 I podáváchu jemu dietek, aby se jich dotýkal, ale učedlníci přimlúváchu těm, kteří je nesli. Mc10,14 Kteréžto když uzřel Ježíš, za zlé měl i vece jim: „Nechtež dietek, ať jdú ke mně, a nebraňte jim, neb takových jest královstvie boží. Mc10,15 Zajisté pravím vám, ktož koli nepřijme královstvie božieho jako malitký, nevejdeť do něho.“ Mc10,16 Tehdy objímaje je a vzkládaje na ně ruce, požehnánie jim dáváše.
Mc10,17 Potom když vyšel na cestu, předběhl jej jeden a poklekl před ním na kolenú a prosieše ho řka: „Mistře dobrý, co učiním, abych život věčný přijal?“ Mc10,18 A Ježíš vece jemu: „Co mě nazýváš dobrým? Žádný nenie dobrý, jediné sám buoh. Mc10,19 Umieš li přikázanie: Nescizoložíš, nezabíš, nepokradeš, nepovieš falešného svědectvie, neučiníš oklamánie, cti otce svého i matku svú?“ Mc10,20 A on odpověděv, vece jemu: „Mistře, tyto jsem všeckny věci zachoval od své mladosti.“ Mc10,21 Tehdy Ježíš pohleděv naň, zamiloval jej a řekl jemu: „Jednohoť se nedostává: Jdi, což koli máš, prodaj a daj chudým a budeš mieti poklad v nebi. A poď za mnú.“ Mc10,22 Kterýžto zamútiv se z toho slova, odšel jest truchliv jsa, neb měl mnohá vladařstvie. Mc10,23 V tom pohleděv vuokol Ježíš, vece učedlníkuom svým: „Kterak nesnadně, ktož penieze mají, vejdú do královstvie nebeského!“ Mc10,24 Pak učedlníci lekli se v sloviech jeho. Ale Ježíš opět odpověděv, vece jim: „Synáčkové, kterak nesnadno jest těm, kteříž úfají v penieze, vjíti do královstvie božieho! Mc10,25 Snáze jest velblúdu skrze jehelnú dieru projíti nežli bohatému do královstvie božieho.“ Mc10,26 Kteřížto viece se divili, řkúce sami mezi sebú: „I kto muož spasen býti?“ Mc10,27 A pohleděv Ježíš na ně, vece jim: „U lidí to nemožné jest, ale ne u boha, neb všecky věci možné sú u boha.“
Mc10,28 Potom počal jemu řéci Petr: „Aj, my opustili sme všecky věci a šli sme za tebú.“ Mc10,29 Odpověděv Ježíš vece: „Jistě pravím vám, že nenie žádného, ktož by opustil duom neb bratří neb sestry neb otce nebo matku nebo syny neb rolé pro mě a pro čtenie, Mc10,30 by nevzal stokrát tolikéž nynie v tomto času domuov a bratruov a sestr a matek a synuov a dědin s protivenstvím a v budúciem věku život věčný. Mc10,31 Nebo mnozí první budú poslední a poslední první.“
Mc10,32 I biechu učedlníci na cestě, vstupujíce do Jeruzaléma, a Ježíš předcházieše je i diviechu se, a jdúce za ním, báli se. A pojem opět dvanátcte, poče jim praviti, co se jemu má budúcieho přihoditi, Mc10,33 nebo aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a syn člověka zrazen bude kniežatóm kněžským a mistróm a starším
