a učili. Mc6,31 I vece jim: „Poďte súkromě na pusté miesto a odpočiňte maličko.“ Neb bieše množstvie těch, kteří přicháziechu a otcháziechu, tak že sú ku pojedení chvíle neměli. Mc6,32 A vstúpivše na lodí, otešli sú na pusté miesto. Mc6,33 I viděli sú je, ani preč jdú, i poznali mnozí a zběhlo se jich mnoho a ze všech měst běželi sú tam pěšky i předběhli sú je. Mc6,34 A vyšed Ježíš, uzřel jest zástup mnohý i slitoval se nad nimi, neb sú byli jako ovce, nemajíce pastýře, i poče je učiti mnohým věcem. Mc6,35 A když již bieše veliká chvíle zběhla, přistúpili učedlníci jeho řkúce: „Pustéť jest toto miesto a chvíle již pominula. Mc6,36 Pusť je, ať jdúce do okolních vesnic a městeček, nakúpí sobě pokrmóv, kteréž by jedli.“ Mc6,37 A odpověděv vece jim: „Dajte vy jim jiesti.“ I řekli jemu: „Jdúce kúpíme za dvě stě grošóv chleba a dáme jim jiesti.“ Mc6,38 I die jim: „Koliko chlebuov máte? Jděte, ohlédajte.“ A když sú zvěděli, řekli jemu: „Pět a dvě rybě.“ Mc6,39 I přikázal jim, aby se kázali posaditi všem po húfiech na zelené trávě. Mc6,40 I ssadili sú se rozdielně po stu a po padesáti. Mc6,41 A vzem pět chlebuov a dvě rybě, popatřiv do nebe, dobrořečil i lámal chleby a dal učedlníkuom svým, aby kladli před ně, a dvě rybě rozdělil všem. Mc6,42 I jedli všickni a nasyceni sú. Mc6,43 I sebrali sú ostatky drobtóv dvanátct košuov plných i z ryb. Mc6,44 A bieše těch, kteří sú jedli, pět tisícuov mužuov.
Mc6,45 A ihned přinutil učedlníky své vstúpiti na lodí, aby jej předešli přes moře do Betsaidy, až by on rozpustil lid. Mc6,46 A když je rozpustil, bral se na huoru, aby se modlil. Mc6,47 A když bieše večer, byla lodie uprostřed moře a on na zemi. Mc6,48 A vida je, že usilují v plavení, neb jim bieše vietr odporný, i při čtvrtém bdění nočniem přijide k nim, chodě po moři, i chtěl je pominúti. Mc6,49 A oni když uzřeli jej, an chodí po moři, mněli, že by obluda byla, i zkřikli sú, Mc6,50 neb jej všickni viděli, i zamútili se. A ihned promluvil k nim a vece jim: „Mějtež doúfanie, jáť sem, neroďtež se báti!“ Mc6,51 I vstúpil k nim na lodí a přestal jest vietr. A tiem viece sami v sobě strachem divíchu se, Mc6,52 neb sú byli nerozuměli o chlebiech, neb srdce jich bylo oslepeno. Mc6,53 A když se přeplavili, přišli do země genezaretské a tu lodí přistavili. Mc6,54 A když biechu vyšli z lodie, ihned sú jej poznali, Mc6,55 a běhajíce po vší krajině té, počechu na ložcích nositi k němu ty, kteří se zle měli, kdežto zvěděli o něm, že by byl. Mc6,56 A kamž koli vcházeli do městeček neb do vsí neb do měst, na ulicech kladli nemocné a prosili ho, aby aspoň podolka rúcha jeho dotkli se. A kolikož koli sú se ho dotkli, uzdraveni sú.
Kapitola VII.
Mc7,1 I sešli sú se k němu zákoníci a někteří z mistruov, přišedše od Jeruzaléma. Mc7,2 A když uzřeli některé z učedlníkuov jeho obecnýma rukama, to jest neumytýma, jiesti chleby, haněli sú je, Mc7,3 neb zákoníci i všickni Židé, leč by často ruce umyli, nejedie, držiece ustavenie starších, Mc7,4 a když s trhu přijdú, nejedie, leč se umyjí. A jiné mnohé věci, které sú jim ustaveny, aby zachovávali: umývanie řepic a věder a medenic i postelí. Mc7,5 I tázali ho mistři a zákoníci řkúc: „Proč učedlníci tvoji nechodie vedlé ustavenie starších, ale obecnýma rukama jedie chléb?“ Mc7,6 A on odpověděv, řekl jim: „Dobřeť jest o vás pokrytcích prorokoval Izaiáš, jakož napsáno jest: Lid tento rty mě ctí, ale srdce jich daleko jest ote mne. Mc7,7 Nadarmoť mě ctí, učiece učenie a přikázanie lidská. Mc7,8 Neb opustivše přikázanie božie, držíte ustavenie lidská, umývanie řepic a věder a jiné mnohé věci podobné těmto činíte.“ Mc7,9 I pravieše jim: „Dobře rušíte přikázanie božie, abyšte ustavenie svá zachovávali. Mc7,10 Neb Mojžieš řekl jest: Cti otce svého i matku svú. A ktož by zlořečil
