Najposléze pak ze všech umřela jest i žena. Mc12,23 Protož při vzkříšení když z mrtvých vstanú, čie z těch bude žena? Neb jich sedm měli ji za manželku.“ Mc12,24 A odpovídaje Ježíš, vece jim: „Však proto blúdíte, neznajíce písem ani moci boží. Mc12,25 Nebo když vstanú z mrtvých, nebudú se ženiti ani vdávati, ale sú jako anjelé boží v nebi. Mc12,26 A o mrtvých, že mají vstáti, zdali ste nečtli v knihách Mojžiešových nad křem, kterak jemu pověděl buoh a řka: Jáť jsem buoh Abrahamuov a buoh Izákóv a buoh Jákobóv? Mc12,27 Nenieť bóh mrtvých, ale živých. Protož vy velmi blúdíte.“
Mc12,28 Tehdaž přistúpil k němu jeden z mistróv, jenž byl slyšal, ani se s ním hádají, a vida, že by jim dobře odpověděl, otázal Ježíše, které by bylo přikázanie první ze všech. Mc12,29 A Ježíš odpověděl jemu, že prvnie ze všech přikázaní jest: Slyš, Izraheli, pán buoh tvój buoh jeden jest. Mc12,30 A milovati budeš pána boha svého ze všeho srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své a ze vší moci své. Toť jest prvnie přikázanie. Mc12,31 Druhé pak podobné jest tomu: Milovati budeš bližnieho svého jako se samého, většiehoť přikázaní nad to nenie.“ Mc12,32 I vece jemu mistr: „Dobřes, mistře, v pravdě pověděl, že jeden jest buoh, a nenie jiného kromě něho, Mc12,33 a aby milován byl ze všeho srdce a ze vší mysli a ze všeho rozumu i ze vší duše i ze vší síly. A milovati bližnieho svého jako se samého většieť jest nade všecky zápalné i posvátné oběti.“ Mc12,34 Tehdy vida Ježíš, že by múdře odpověděl, řekl jemu: „Nejsi daleko od královstvie božieho.“ Potom žádný viec nesměl se ho tázati.
Mc12,35 I odpověděv Ježíš, vece, uče v chrámě: „Kterak pravie mistři, že Kristus jest syn Davidóv? Mc12,36 Sám zajisté David praví v duchu svatém: Řekl pán pánu mému: Seď na pravici mé, ažť i položím nepřátely tvé podnože noh tvých. Mc12,37 Poněvadž tehdy sám nazývá jej pánem, pak kterakž syn jeho jest?“ Mnohý pak zástup rád jeho poslúchal. Mc12,38 I pravieše jim v učení svém: „Varujte se mistróv, kteříž chtie v krásném rúše choditi a pozdravováni býti na tržišti Mc12,39 a na prvniech stolicech seděti v školách a prvnie miesta mieti na večeřech. Mc12,40 Kteřížto zžierají domy vdovské pod zámyslem dlúhé modlitby, tiť přijmú soud prodlenější.“
Mc12,41 V tom sedě Ježíš proti pokladnici, znamenal, kterak zástup mece penieze do pokladnice, a mnozí bohatí metáchu mnoho. Mc12,42 A když přišla jedna chudá vdova, uvrhla dva šarty, jenž jest čtvrtá částka penieze. Mc12,43 I svolav učedlníky své, vece jim: „Zajisté pravím vám, že tato chudá vdova viece jest uvrhla než tito všickni, kteří sú metali do pokladnice. Mc12,44 Neb všickni to, což jim zbývalo, metali sú, ale tato z svého nedostatku všecko, což jest měla, uvrhla, všicku živnost svú.“
Kapitola XIII.
Mc13,1 A když vycházel z chrámu, řekl jest jemu jeden z učedlníkóv jeho: „Mistře, pohleď, kteraké kamenie a jaké toto stavenie!“ Mc13,2 Odpověděv Ježíš vece jemu: „Vidíš li toto všecko stavenie? Nebudeť ostaven kámen na kameni, aby nebyl zkažen.“
Mc13,3 A když seděl na huoře Olivetské proti chrámu, tázali ho obláště Petr a Jakub a Jan a Ondřej: Mc13,4 „Pověz nám, kdy tyto věci budú a které znamenie bude, když tyto všecky věci počnú se konati?“ Mc13,5 Odpověděv Ježíš, poče jim praviti: „Vizte, ať vás nižádný nesvede, Mc13,6 neboť mnozí přijdú ve jménu mém řkúce, že já sem, a mnohé svedú. Mc13,7 Ale když uslyšíte boje a domnievanie bojóv, nebojte se, neb musie ty věci býti, ale ne ihned konec. Mc13,8 Zajisté povstaneť lid proti lidu a královstvie proti království, a bude země třesenie po miestech a hladové, a tyto věci jsúť počátek bolestí.“
Mc13,9 „Pilni pak buďte sami sebe, nebť zrazovati vás budú v sněmiech a v zbořiech budete biti a před králi a vladaři stanete pro mě na svědectvie jim. Mc13,10 Ale ve všech národiech najprvé musie býti kázáno čtenie. Mc13,11 A kdyžť vás povedú zrazujíce, neroďte přemyšlovati, co byšte mluvili, ale cožť vám bude dáno v tu hodinu,
