star[506r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceším a potupí jej na smrt a vydadie jej pohanóm Mc10,34 a posmievati se budú jemu a uplijí[101]uplijí] + eius lat., nemá var. a ubičují[102]ubičují] + eius lat., nemá var. a zabijí jeho, a třetí den z mrtvých vstane.

Mc10,35 Tehdy přistúpili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, řkúce: „Mistře, chcemeť, aby zač koli poprosíme[103]poprosíme] poproſyeme tisk tebe[104]tebe] navíc oproti lat., učinil nám.“ Mc10,36 A on vece jim: „Co chcete, abych vám učinil?“ Mc10,37 I řekli jsú: „Daj nám, abychom jeden na pravici tvé a druhý na levici tvé seděli v slávě tvé.“ Mc10,38 I vece jim Ježíš: „Neviete, zač prosíte[105]prosíte] p(ro)ſyete tisk. Muožete li píti kalich, kterýž já pím, aneb křtíti se křtem, kterýmž se já křtím?“ Mc10,39 A oni řekli jemu: „Muožeme.“ A Ježíš vece jim: „Kalich zajisté, kterýž já pím, píti budete a křtem, jímžto se já křtím, křtěni budete. Mc10,40 Ale seděti na pravici mé neb na levici nenieť mé dáti vám, ale kterýmž[106]kterýmž] ktrymž tisk připraveno jest.“ Mc10,41 To uslyšavše deset, počali se hněvati na Jana a na Jakuba. Mc10,42 Ale Ježíš zavolav jich, vece jim: „Viete li, že ti, kteří se zdají vládnúti nad národy, panují nad nimi a kniežata jich moc mají nad nimi? Mc10,43 Ale ne tak bude mezi vámi, ale ktož koli bude chtieti mezi vámi[107]mezi vámi] navíc oproti lat., + inter vos var. první býti, budeť všech[108]všech] vester lat., srov. omnium Mc 10,44 služebník. Mc10,44 A ktož koli[109]koli] + in vobis lat. bude chtieti býti větší, budeť váš[110]váš] omnium lat., srov. vester Mc 10,43 služebník. Mc10,45 Nebo i syn člověka nepřišel, aby mu slúženo bylo, ale aby slúžil a dal duši svú na vykúpenie za mnohé.“

Mc10,46 Potom přijidechu do Jericho. A když se bráše on z Jericho i učedlníci jeho a zástup mnohý s ním, syn Timeóv Barthimeus slepý sedieše vedlé cesty žebře. Mc10,47 Kterýžto když uslyšal, že Ježíš Nazaretský jde, poče volati a řéci: „Ježíši, synu Daviduov, smiluj se nade mnú!“ Mc10,48 I přimlúváchu jemu mnozí, aby mlčal. Ale on mnohem viece voláše: „Synu Daviduov, smiluj se nade mnú!“ Mc10,49 Tehdy stoje Ježíš, přikázal ho zavolati. I povolali slepého řkúce[111]řkúce] + ei lat.: „Dobré mysli buď, vstaň, volá tě.“ Mc10,50 Kterýžto povrh rúcho své a vzchopiv se, přišel jest k němu. Mc10,51 I odpověděv Ježíš, řekl jemu: „Co chceš, ať učiním[112]učiním] + tibi lat.?“ A slepý řekl jemu: „Mistře, [b]označení sloupceať vidím.“ Mc10,52 A Ježíš vece jemu: „Prohlédni, viera tvá tě zdrávu učinila.“ A ihned jest prozřel a bral se za ním cestú.

Kapitola XI.

Mc11,1 A když se přiblížil k Jeruzalému a přišel do Betanie k hoře Olivetské, poslal dva z učedlníkuov svých Mc11,2 řka jim: „Jděte do hrádku, kterýž proti vám jest, a ihned vejdúce tam, naleznete oslátko přivázané, na němž ještě nižádný z lidí neseděl, otvěžtež je a přiveďte mi[113]mi] navíc oproti lat.. Mc11,3 A die liť vám kto: Co činíte?, řcete, že pán potřebuje, a ihned je propustí sem.“ Mc11,4 Tehdy šedše nalezli sú oslátko přivázané vně před branú na rozcestí i otvázali je. Mc11,5 A někteří z těch, ješto tu stáli, vecechu jim: „Co činíte otvazujíce oslátko?“ Mc11,6 Kteříž řekli jim, jakož jim byl přikázal Ježíš, i propustili sú jim. Mc11,7 I přivedli sú oslátko k Ježíšovi a vložili na ně rúcho své i vsedl jest na ně. Mc11,8 Mnozí pak stlali rúcho své na cestě a jiní ratolesti sekáchu s stromuov a metáchu na cestě. Mc11,9 A kteříž napřed šli, i ti, ješto za ním šli, volali řkúce: „Spas nás! Požehnaný, jenž se béře ve jméno božie, Mc11,10 požehnaný, že jest přišlo, královstvie otce našeho Davida. Spas nás na výsosti!“ Mc11,11 Potom všel do Jeruzaléma do chrámu. A obezřev všecky, když již bieše večernie hodina, vyšel jest do Betanie se dvanátcti.

Mc11,12 A druhého dne, když vycházieše[114]vycházieše] exirent lat., exiret var. z Betanie, zlačněl jest. Mc11,13 A když uzřel zdaleka fík, an má listie, přišel, zdali by co[115]co] + forte lat. nalezl na něm. A když přišel k němu, nic jest nenalezl kromě listie, neb jest nebyl čas fíkuov. Mc11,14 Tehdy odpověděv Ježíš[116]Ježíš] navíc oproti lat., řekl jemu: „Již viece na věky nižádný s tebe nejez ovoce!“ I slyšali sú to učedlníci jeho.

Mc11,15 A přišli sú do Jeruzaléma. A když vjide do chrámu, poče vymietati prodavače a kupce z chrámu a stoly penězoměncóm a stolice těch, kteří prodávali holubice, převracel. Mc11,16 A nedopustil, aby kto jaké nádobie nesl skrz chrám, Mc11,17 i učieše je[117]je] navíc oproti lat. řka jim: „Však psáno jest, že duom mój