do domu kniežete. I uzřeli tam hluk, a ano pláčí a kvielé velmi. Mc5,39 I všed vece jim: „Co se rmútíte a pláčete? Neumřelať jest děvečka, ale spíť.“ Mc5,40 I posmievali se jemu. On pak vyhnav všecky, pojal otce a matku děvečky, a kteří s ním byli, i vešli sú, kde bieše děvečka ležéci. Mc5,41 A ujav ruku děvečky, vece jie: „Tabitakumi!“, jenž se vykládá: „Děvečko, toběť pravím, vstaň!“ Mc5,42 A ihned jest vstala děvečka a chodieše, a byla jest ve dvanácti letech. I divili sú se divením převelikým. Mc5,43 A přikazováše jim přepilně, aby žádný o tom nevěděl, i kázal jie dáti jiesti.
Kapitola VI.
Mc6,1 A vyšed odtud, bral se do vlasti své i šli sú za ním učedlníci jeho. Mc6,2 A když bylo v sobotu, poče učiti v škole a mnozí slyšiece, divili se učení jeho řkúce: „Odkud tento má tyto všecky věci? A která jest múdrost, ješto jest dána jemu, a moci takové, ješto se dějí skrze ruce jeho? Mc6,3 Však toto jest tesař, syn Marie, bratr Jákobuov a Jozefuov a Judóv a Šimonuov. Však i sestry jeho zde s námi sú.“ I horšili se nad ním. Mc6,4 I pravieše jim Ježíš, že nenie prorok beze cti, jediné u vlasti své a v rodině své a v domu svém. Mc6,5 I nemohl tu moci žádné učiniti, jediné málo nemocných, vzkládaje na ně ruce, uzdravil Mc6,6 i podivil se pro jich nevěru. I obcházieše okolo po kašteléch uče.
Mc6,7 A svolav dvanátcte, i počal je posélati po dvú a dal jim moc nad duchy nečistými. Mc6,8 A přikázal jim, aby ničehuož nebrali na cestu, jediné toliko huol: ne mošny, ne chleba, ani na pase peněz, Mc6,9 ale obuté v štibaly, a aby se neobláčeli ve dvě sukně. Mc6,10 A pravieše jim: „Kdež koli vejdete do domu, tu ostaňte, dokudž nevyjdete odtud. Mc6,11 A ktož by koli vás nepřijali ani vás slyšeli, vyjdúce odtud vyrazte prach z noh svých na svědectvie jim.“ Mc6,12 A vyšedše zvěstovali sú, aby pokánie činili, Mc6,13 a ďábelstvie mnohá sú vymietali a mazali olejem mnohé nemocné, a biechu uzdravováni.
Mc6,14 I uslyšal Erodes král, neb bieše zjevno učiněno jméno jeho, i pravieše, že Jan Křtitel vstal z mrtvých, a protož se dějí moci skrze něho. Mc6,15 Jiní pak pravili, že jest Eliáš, a jiní, že jest prorok, neb jako jeden z prorokuov. Mc6,16 To uslyšav Erodes, vece: „Jehož sem já sťal, Jana, tenť jest z mrtvých vstal.“ Mc6,17 Neb on Erodes byl poslal a jal Jana a vsadil jej do žaláře pro Erodiadu, manželku Filipa, bratra svého, neb jest ji byl pojal. Mc6,18 Pravieše zajisté Jan Erodesovi: „Neslušieť tobě mieti manželky bratra tvého.“ Mc6,19 Erodias pak lest skládáše proti němu a chtěla jej o hrdlo připraviti, ale nemohla. Mc6,20 Erodes zajisté obával se Jana, věda jej muže spravedlivého a svatého, i šetřieval ho. A vyslýchaje jej, mnohé věci činil a rád ho poslúchal. Mc6,21 A když se den příhodný přihodil, Erodes pamatuje památku svého narozenie, učinil večeři kniežatóm a úředníkuom a prvním z Galilee. Mc6,22 A když vjide dcera té Erodiady a tancovala, líbilo se Erodesovi i spoluhodovníkuom. I vece král dievce: „Pros mě, zač chceš, a dámť tobě.“ Mc6,23 I přisáhl jest jie, že zač koli prositi budeš, dám tobě, by pak za polovici královstvie mého. Mc6,24 Kterážto když vyjide, řekla mateři své: „Zač budu prositi?“ A ona řekla: „Za hlavu Jana Křtitele.“ Mc6,25 A když vjide ihned s chvátaním k králi, prosila ho řkúci: „Chci, aby ihned na míse dal mi hlavu Jana Křtitele.“ Mc6,26 I zamútil se jest král, pro přísahu a pro spoluhodovníky nechtěl jie zamútiti. Mc6,27 Ale poslav kata, přikázal přinésti hlavu. I sťal jest jej v žaláři. Mc6,28 A přinesl hlavu jeho na míse a dal ji dievce a dievka dala mateři své. Mc6,29 To uslyšavše učedlníci jeho, přišli a vzali tělo jeho a pochovali je v hrobě.
Mc6,30 A přišedše apoštolé k Ježíšovi, zvěstovali mu všecky věci, kteréž biechu činili
