duom modlitebný slúti bude všem národuom, vy ste pak jej učinili peleší lotrovskú.“ Mc11,18 To uslyšavše kniežata kněžská a mistři, hledáchu, kterak by jeho zahubili, ale báli se jeho, neb vešken zástup divil se učení jeho. Mc11,19 A když bieše večer, vycházel jest z města.
Mc11,20 A učedlníci ráno jdúce, uzřeli fík, an usechl hned z kořen. Mc11,21 A rozpomenuv se Petr, řekl jemu: „Mistře, hle, fík, jemuž si zlořečil, usechl.“ Mc11,22 A odpověděv Ježíš, vece jim: „Mějte vieru boží. Mc11,23 Jistě pravím vám, že ktož by koli z vás řekl této hoře: Zdvihni se a pusť se do moře, a nebude pochybovati v srdci svém, ale bude věřiti, že což koli die, aby se stalo, staneť se jemu. Mc11,24 Protož pravím vám, všecky věci, za kteréž koli modléce se prosíte, věřte, že vezmete, a přijdúť vám. Mc11,25 A když stanete k modlení, odpúštějte, ač co máte proti komu, ať by i otec váš nebeský otpustil vám hřiechy vaše. Mc11,26 Pakli vy neodpustíte, ani otec váš, jenž v nebesiech jest, odpustí vám hřiechóv vašich.“
Mc11,27 I přišli opět do Jeruzaléma. A když chodil v chrámě, přistúpili k němu najvyššie kněží a mistři a starší Mc11,28 i vecechu jemu: „V které moci toto činíš? A kto jest tobě dal tu moc, aby tyto věci činil?“ Mc11,29 Tehdy odpoviedaje Ježíš, vece jim: „Otiežiť vás i já jednoho slova, odpovězte mi, a poviem vám, v které moci tyto věci činím. Mc11,30 Křest Janóv z nebe li jest byl, čili z lidí? Odpovězte mi!“ Mc11,31 A oni mysléchu sami mezi sebú řkúce: „Dieme li: Z nebe, dieť nám: Pročež jste tehdy neuvěřili jemu? Mc11,32 Pakli dieme: Z lidí, bojíme se lidu.“ Neb všickni měli Jana, že právě bieše prorok. Mc11,33 I odpověděvše řekli Ježíšovi: „Nevieme.“ A Ježíš odpoviedaje, vece jim: „Aniž já vám poviem, v které moci toto činím.“
Kapitola XII.
Mc12,1 I počal jim mluviti v podobenstvích: „Vinici štiepil člověk a opletl ji plotem a vykopal v ní jámu a udělal věži, a osadiv ji vinaři, potom odšel na cestu dalekú. Mc12,2 A v čas poslal k vinařóm služebníka, aby ot vinařóv vzal z ovoce vinice. Mc12,3 Kteřížto popadše jej, i zbili a pustili prázdna. Mc12,4 Opět poslal k nim jiného služebníka i toho sú ranili na hlavě a haněním ztrápili. Mc12,5 A opět poslal jiného a toho sú zabili a mnoho jiných, některé zmrskavše a jiné zamordovavše. Mc12,6 Ještě pak maje jediného syna najmilejšieho, i toho jest poslal k nim najposlednějšieho řka, žeť snad se ustydie syna mého. Mc12,7 Ale vinaři řekli jedni k druhým: Tentoť jest dědic, poďte, zabíme jej a budeť naše dědictvie. Mc12,8 Tehdy popadše jej, zabili sú a vyvrhli ven z vinice. Mc12,9 Což tehdy učiní pán vinice? Přijde a zatratí vinaře ty a dá vinici jiným. Mc12,10 Zdali ste písma toho nečtli: Kámen, který sú zavrhli dělníci, ten učiněn jest svorník úhelní, Mc12,11 od hospodina stalo se jest toto a jest divné před očima našima?“ Mc12,12 I hledáchu ho jíti, ale báli se zástupu, neb sú poznali, že by toto podobenstvie k nim pověděl. A opustivše jej, odešli sú.
Mc12,13 I poslali k němu některé z zákoníkóv a z služebníkóv Erodesových, aby jej polapili v slovu. Mc12,14 Kteřížto přišedše řekli jemu: „Mistře, vieme, že jsi pravdomluvný a netbáš na nižádného nebo nepatříš na tvář lidskú, ale v pravdě cestě boží učíš. Slušie li dan dáti ciesaři, čili nic?“ Mc12,15 Kterýžto věda lest jich, vece jim: „Co mne pokúšíte? Přineste mi peniez, ať ohlédám.“ Mc12,16 A oni podali jemu. I vece jim: „Čí jest toto obraz a nápis?“ Řkú jemu: „Ciesařuov.“ Mc12,17 A odpověděv Ježíš, řekl jim: „Dajtež tehda, které věci sú ciesařovy, ciesaři, a které sú boží, bohu.“ I podivili sú se tomu.
Mc12,18 Potom přišli k němu saduceové, jenž pravie, že z mrtvých vstání nenie, i otázali ho řkúce: Mc12,19 „Mistře, Mojžieš nám napsal, když by čí bratr umřel a ostavil by ženu, a synóv by neostavil, aby bratr jeho pojal ženu jeho a zbudil plémě bratra svého. Mc12,20 Protož když sedm bratří bylo a první pojav ženu umřel jest, neostaviv semene, Mc12,21 a druhý pojav ji, i umřel jest, aniž jest ten zóstavil semene, a třetí též. Mc12,22 A tak jich pojímalo všech sedm, a neostavili sú semene. Najposléze
