utišenie veliké. Mc4,40 I vece jim: „Co se bojíte? I zdaliž ještě nemáte viery?“ I báli sú se bázní velikú a praviechu jeden k druhému: „I kto jest toto, že vietr a moře poslúchají jeho?“

Kapitola V.

Mc5,1 I přišli sú přes zátoku mořskú do vlasti Gerazenských. Mc5,2 A když on vyjide z lodie, ihned jej potkal člověk z hrobuov v duchu nečistém, Mc5,3 jenž přiebytek měl v hrobiech, a aniž jest již kto mohl ho řetězy svázati, Mc5,4 neb často jsa púty a řetězy okován, zlámal řetězy a púta roztrhal, a nižádný ho nemohl skrotiti. Mc5,5 A vždycky ve dne i v noci v hrobiech a na horách bieše, křiče a tepa se kamením. Mc5,6 A vida Ježíše zdaleka, běžal a poklonil se jemu. Mc5,7 A křiče hlasem velikým, řekl: „Co mně a tobě, Ježíši, synu boha najvyššieho? Zaklínám tě skrze boha, aby mě nemučil.“ Mc5,8 Neb pravieše jemu: „Vyjdi, duše nečistý, od člověka!“ Mc5,9 I tázáše ho: „Které jest tobě jméno?“ I die jemu: „Tma mi jméno jest, neb jest nás mnoho.“ Mc5,10 I prosieše ho velmi, aby nevyháněl ho z té vlasti. Mc5,11 A bieše tu podlé hory stádo veliké vepřóv pasa se. Mc5,12 I prosili sú ho duchové řkúce: „Pusť nás do vepřuov, ať v ně vejdeme!“ Mc5,13 I dopustil jim ihned Ježíš. A vyšedše duchové nečistí, vešli sú do vepřuov a velikú prudkostí klopotalo jest stádo do moře ke dvěma tisícoma, i ztonuli sú v moři. Mc5,14 Ti pak, kteří je pásli, utekli sú a zvěstovali v městě i po polích. I vyšli sú, aby viděli, co se bieše stalo. Mc5,15 I přišli k Ježíšovi a uzřeli toho, jenž bieše trápen od ďábelstvie, an sedí oděn jsa a zdravé mysli, i báli sú se. Mc5,16 A kteří to viděli, vypravovali sú, kterak se stalo tomu, jenž měl ďábelstvie, i o vepřiech. Mc5,17 I počechu ho prositi, aby otšel z krajin jich. Mc5,18 A když vstúpil na lodie, počal ho prositi ten, jenž trápen bieše od ďábelstvie, aby byl s ním. Mc5,19 Ježíš pak nedopustil, ale vece jemu: „Jdi do domu svého k tvým a zvěstuj jim, kterakť jest veliké věci učinil tobě hospodin a slitoval se nad tebú.“ Mc5,20 I odšel jest a počal ohlašovati v krajině desieti měst, kterak veliké věci učinil jemu Ježíš, a všickni sú se divili. Mc5,21 A když vstúpil Ježíš na lodie, opět se přeplavil, i sšel se k němu zástup mnohý, a bieše podlé moře.

Mc5,22 I přijide jeden z kniežat školy židovské Jairus jménem, a uzřev jej, padl k nohám jeho Mc5,23 a velmi ho prosil řka, že dcera má na skončení jest, poď, vlož na ni ruku svú, ať zdráva bude a živa. Mc5,24 I bral se jest s ním a zástup mnohý šel za ním i tiskli sú jej. Mc5,25 A žena, kteráž byla v krvotoku dvanátcte let Mc5,26 a mnoho byla trpěla ot mnohých lékařuov a byla vynaložila vešken statek svuoj, aniž jie co bylo prospělo, ale vždy se jest huoře měla, Mc5,27 když uslyšela o Ježíšovi, přišla v zástupu s zadu i dotkla se rúcha jeho. Mc5,28 Neb pravieše, že dotknu li se toliko rúcha jeho, zdráva budu. Mc5,29 A ihned vysechl jest tok krve jejie a počila jest na těle, že by uzdravena byla od nemoci. Mc5,30 A ihned poznav Ježíš sám v sobě moc, kteráž byla vyšla z něho, obrátiv se k zástupu, vece: „Kto se jest dotekl rúcha mého?“ Mc5,31 I řekli jemu učedlníci jeho: „Vidíš, ano tě zástup tiskne, a dieš: Kto se jest mne dotekl?“ Mc5,32 I hleděl jest vuokol, aby ji uzřel, která jest to učinila. Mc5,33 A žena bojéci se a třasúci, vědúci, co se jest stalo při ní, přistúpila a padla před ním i pověděla jest všicku pravdu. Mc5,34 A Ježíš vece jie: „Dcero, viera tvá tě jest zdrávu učinila, jdiž u pokoji a buď zdráva ot neduhu svého.“ Mc5,35 A když on ještě mluvieše, přijidechu k kniežeti školy židovské řkúce, že jest dcera tvá umřela, co viece trudíš mistra. Mc5,36 I uslyšav Ježíš slovo, kteréž mluviechu, vece kniežeti školy židovské: „Neboj se, toliko věř!“ Mc5,37 I nedopustil jest s sebú jíti nižádnému, jediné Petrovi, Jakubovi a Janovi, bratru Jakubovu. Mc5,38 I přišli