hrabi, jenž z mladosti přídržel se věrně, a s Jindřichem biskupem zdvihl se jest, pomoci prose chtě proti nepřáteluom.
Zatiem pak tento Kunrád, markrabě moravský, oblehl město, ale Teobald kníže jako muž udatný s svými mužmi a přesilnými lidmi, kteří s ním města ostříhali, na nepřátely sú se chutně razili. A tak když s obú stranú mnoho zbitých bylo, město silně jest obránil. Král Kunrád římský prozbu Vladislavovu uslyšev, shromáždiv mnohá vojska lidí k vyhnání nepřátel těchto, ku Praze jal se táhnúti. Ta jistá novina když Kunráda toho došla, shromáždiv mnoho střelcuov, i kázal jim ohnivými šípy střéleti na město. Z nichžto jeden nešlechetník, střeliv k Pražskému kostelu, kostel zapálil, v němžto veliký poklad shořal jest, ale kostel svatého Jiří netoliko shořal, ale vešken s kořen převrácen. V němžto mnoho svátostí svatých shořelo a také křik a sršení mezi lidmi a žákovstvem byl jest, že od svých dumuov mnozí, i také jeptišky od sv. Jiří, preč běželi a tak v jeskyniech na Petříně i v lesích kryli se, tohoto ukrutenství čekajíc dokonání v smutku a v žalosti. To když se tak stalo a dálo, král Kunrád římský, ano Vladislav jeho vede tajně, vtrhl do země. To pak když Kunrád tento uslyšel, bojem myslil jest jej potkati. A když špéhéře poslal, mnoho li by s ním bylo lidu a mohli [li]text doplněný editorem by jim odepříti, ku Plzni poslal jest, kteříž na pole za Plzeň vjevše, také množství sú lidu spatřili, že jim jich pán odolati nemohl. Jenž když pánu svému pověděli to, Kunrád ten jistý chytrý, jako by vojsko své objížděti chtěl, preč jest utekl. Když pak král Kunrád římský přijel na Vyšehrad, nenalezl žádného protivenství, na letničí den od žákovstva a od jejich lidí i od Vladislava i od své sestry Gedrúty byl jest slavně přijat i také ctěn a s tím se šťastně vrátil. Toho léta umřela žena Bořivojova, bratra krále Vladislava, Vietberg.
Léta tisícého sto XLIII. tento jistý Vladislav, pamětliv jsa té křivdy, jenžto jemu učiněna
