obdržal od papeže i vrátil se do Prahy i kázal toho jistého Kunráda zjevně kléti všudy mocí papežovú. Vévoda pak Vladislav, sebrav vojsko, i vtrhl opět do země Kunrátovy a zhubil ji ohněm a ten hrad Znajem přetvrdý oblehl i zbil na něm mnoho lidí a hrad obdržal a s tím se domuov vrátil. Zatím pak tento Kunrád zdvihl se k Kunrátovi, králi římskému. A tak jeho prozbú i jinými knížaty prozbami u Vladislava milost obdržal a svú zemi navrácenú měl velmi skaženú.
Léta Božího tisícého sto XLVII. k obraně kostela jeruzalémského proti králi babylonskému byla jest [jiezda]text doplněný editorem. Proněžto mnozí páni a králi i knížata sešli sú se tam, jenž Vladislav to s svým bratrem Jindřichem a s svým strýčencem Spytihněvem a s velikým jiným množstvím pánuov a šlechticuov, proti pohanuom bojovati chtě, kříž jest vzal. A takž svého bratra mladšího Teobalda, muže múdrého a udatného, k zpravování země místo sebe ustanovil jest. Kterýžto Teobald, lotry, lúpežníky, násilníky kosteluov a chudých lidí rozličnými mukami hubě, zemi sobě poručenú zšťastně jest zpravoval. Zatiem Soběslav, syn Soběslavů, jenž běhúnem v Němcích byl, zvěděv, že strýc jeho tak daleko odjel, do země vjel. A tak lahodnými slovy i sliby mnohé přitáhl k sobě, jal se lákati, chtě vévodství míti. Téhož Teobald jev i přivedl do Prahy a u vězení až do příští bratra svého vsadil.
Léta Božího tisícého sto XLVIII. onen Kunrád, římský král a franský král, a Ludvík z oněch vlastí vrátili se domuov.
Toho léta když Vladislav na té jízdě z řeckým králem byl učinil známost, z té pak jízdy jeda, Spytihněva pro některé zavinění zeti svému dal jest u vězení. A tak do Prahy přijed, s radostí byl přijat.
Téhož léta Ota, pražský biskup, měsíce června umřel jest, na jehožto místo měsíce února Daniel biskupem volen byl.
