Léta Božího tisícého sto LII. Hroznata hrabě zdvihl se do Jeruzaléma i donesl tam drahú kazulu s jinými mnohými dary, ješto Jindřich, olomúcký biskup, umíraje tam byl poslati kázal.
Léta Božího tisícého LIII. vévoda Vladislav podlé rady Danielovy biskupovy i jiných mnohých zemanuov svých krásnú dievku Jitku, sestru Ludvíkovu, lankrabinu z Duryngie, pojal sobě za ženu.
Léta Božího T. sto LIIII. Kunrád římský umřel jest, na jehožto místo strýčenec jeho Fridericus, vévoda švábský, římským králem volen jest, jenžto ihned toho léta všem knížatóm u Mercpurce dvuor volal jest, k němužto Vladislav Daniele biskupa poslal. Daniel pak tam nalezl byl Oldřicha, syna Soběslavova, i přivedl s sebú do země i dal jemu ten hrad Hrádek jménem za Labem.
Léta Božího tisícého sto LV. Oldřich ten jistý s svými lidmi utekl do Polsky. A ihned téhož léta Vladislav od krále Fridricha u veliké milování vzat jest.
Léta pak tisícého LVI. tento jistý Fridericus, římský král, shromáždiv veliké množství knížat a rytieřstva, zdvihl se do Říma k Adrianovi papežovi, chtě císařem býti. Ale Berúnští, chtíc od něho peněz míti, cestu jeho přerušili. Z nichžto potom dvanádcte najlepších, vyvolav k sobě, i zvěsil je na šibenici. A tak s tím jev do Říma, od papeže Adriana na císařství byl povýšen. S tím pak Římané i Mediolanští, jenž se jemu protivili, bojem ukrotiv a přemoh, domuov se šťastně vrátil.
Za těch časuov byl jeden král Jindřich slovanský, řečený Přibyslav, jenž v Bramburcích a v těch zemiech, což k tomu příleží, po svém otci knížetství to jisté obdržal, jakž kronika líčí bramburská. Tento jistý Jindřich, protože křesťanem již byl, vida, že tí lidé smíšení byli Slovanové i Sasícové tak vesměs a
