byla, sebrav vojsko mocné, vtrhl tam u vlast Kundrádovu, markrabě moravského, i také diel onoho Vratislava i Oty, všecko zkazil a ohněm spálil a ukrutnými lúpeži zhubil velmi nuzně. Potom domuov se vrátil z bezčíslnú kořistí.
Toho také léta jeden legát od papeže všecky faráře od žen, s nimižto obecně bydleli, odlúčil jest. Hlava sv. Václava a sv. Vojtěcha mučedlníkuov v Kostele pražském sú nalezeny. Měsíce dubna slavné posvícení Pražského kostela bylo jest. Léta Božího tisíc sto XLIIII. Ota a Vratislav, vidúce, že sú nešlechetně proti pánu svému Vladislavovi učinili, nechavše bludu Kunrátova onoho, skrze prozbu Jindřicha, biskupa moravského, milost jsú obdrželi a své krajiny zase měli, ale velmi skažené.
Léta Božího tisícého sto a XLV. Jindřich, moravský biskup, na pút do Říma zdvihli sú se. Proněžto tento Kunrád vévoda jako jeho pokoje plod prositi chtěl, aby jemu milost u Vladislava vyprosil, jakž jest i prosil biskupa, ale se zlým úmyslem toho času, jehož již jízda preč býti měla, s tím tak úmyslem tajně o prvospiech s svým tovaryšstvem nebo zabiti, nebo jeti chtěli. Jehož když nalezli, že pod chrástem skryl se byl některakž, [jakž]text doplněný editorem[246]doplněno podle PulkR 49ra mohl, u velmi veliké zimě, ten Kunrád, nešlechetný vévoda, všecko pochvátal, což bylo. A některé čeledíny jeho zhubiv a duom zapáliv, s tím se preč zdvihl. Ale biskupa jeden sedlák nalezl v tom chrástu a do Litomyšle dovezl. A tu ihned ta příhoda Vladislavovi byla jest rozprávena, jenž velmi želeje té křivdy, kteráž se jemu stala, do Prahy kázal ho přivézti a jemu k utěšení proti němu vyjel.
Léta Božího tisícého sto XLVI. tento jistý biskup pro tu křivdu žalobu učiniv Vladislavovi. S tím se zdvihl do Říma i žaloval Eugeniovi papežovi, proněžto listy
