břizmenské vebrali se, tu, kdež sú trh v jedení a v pití velmi dobrý nalezli. Glejt jim davše, otavad pak k císařovu rozkázaní na té vodě Atasim z lodí učiněný prám za Berún táhli na to jezero podlé Vardy mezi dříví olivové, a tu stany rozbili. Tí pak berúnští měšťané mnoho králi peněz dali, prosíce, aby proti Brixenským, jenžto s Mediolánským proti císaři se zařekli byli, na pole vtrh, jenžto prozbě jich povoliv, proti Brixí vtrhl jest.
Nalezl rovinu velikú, chtěl vojsko spatřiti své, kterak by mohl silen býti, s tím tak kázal se rytieřstvu pohotově míti. A když se dále hnul proti těm lidem a k branám se přiblížil, mladost rytieřuov mladých v své síle doufaje, majíc těch jistých k Brixenským pozýváše zase k bojování. Ale oni, umúdřivše zdraví svému, proti nim vyjeti nechtěli, jedno braň hájili. Proněžto Čechové nedaleko od Brixie stany své rozbili, a tak všecku tu vlast skazili a plen velmi veliký sebrali. Tehda tí jistí Brixenští to uzřevše, skrze Otu kardinála a skrze své rádce a pány zaslali sú, aby Daniel biskup, jenž s králem přijel, krále navedl, aby u císaře mohli milost míti. A králi s tím veliké dary dali, jenžto král učiniti slíbil jest.
Zatiem pak císař s svým vojskem přijel, ano již král český dvě neděle před ním napřed byl, brixenskú vlast ovšem všecko zkazil. Král pak český proti císaři s svým lidem vyjel jest, nebo příští císařovu všickní se radovali, jenž podlé té vody, jíž Oleva řiekají, nedaleko od Brixie stany své rozbiti kázal. Tehdy tí jistí lidé brixenští, tak velikého množství lidu bojíce se, prozbú krále českého císařovu milost sú obdželi, dary veliké davše, o rukojmí postavivše i přísahavše, že proti Mediolánským pomoc chtí dáti. Zatiem pak hnulo se vojsko i přitrhlo k té vodě velmi prudké a bystré, jížto Páv řiekají, přes
