předrahým a přesvětlým jest osvícena, z mračna temných bluduov v světlost poznání víry svaté pruochod vzevši, myslí i životem čistotu svatú měl jest spravedlnosti víry křesťanské a zjevně přede všemi zvěstoval jej modlibami, bděním, almužnami i milostivými skutky, vždycky v Hospodinu pokoren a pílen jsa, nade všecko své tovarystvo vynikáše. Stalo se jest pak zatiem, že ta jistá závistná a zlobivá Drahomíra, žádajíci povýšena býti v knížetství českém nad svú švegruši a nad svatú Lidmilu, přemrzké a přeukrutné mordéře, jednoho jménem Tumia a druhého Rumona, poslala na hrad na Tetín, aby svatú Lidmilu zaškrtíc umučili, jakož sú to i učinili. Ale Kristus Hospodin, když tak zaškrcena byla, korunú zlatú korunovav jí, na nebesa vzíti ráčil.
O příbytku a o zpravování a o umučení svatého Václava
Potom pak přemrzká zlostnice, ta jistá Drahomíra, hněvajíc se trápila jest nebeského krále křesťánky [krále nebeského, jí sě vždy protivila a je rozhonila.]text doplněný editorem[62]doplněno podle PulkR 10vb Ale syn její prvorozený, svatý Václav, naučení a víry křesťanské potvrzení babky své, svaté Lidmily, silně jest držal, křesťánky, ješto se rozprchli byli, v hromadu svolávaje a jim všem skutky milosrdné ukazuje, múky a vína ke mši svaté svýma rukama a svým úsilím vlastním dobývavše, mlátě pšenici a hrozny vinné vydavuje rukama svýma, i obětoval jest, aby čest a chvála Boží rozšířena byla. Nesl jest také na svú ramenú svatú vdovičkám, sirotkóm i jiným nedostatečným dříví a jinú potřebu času nočního.
Potom pak v tom času jistém vévoda kúřimský, vida pokoru svatého toho muže, vzhrzal jí jest a povrhl zase, zemi jeho a vévodství jal se jest nátiskuov činiti a jí hubiti. Tak, že jako připuzen jsa, sv. Václav zástup lidí sebrav, lid svuoj chtě obrániti, pevně na poli utkal jest jeho. Jimžto vévoda
