sníti, jeda přes jeden hustý les, jednú větví oko sobě vymrštil příhodú nešťastnú, a tak pro tu věc a ten zámutek vojsko se domuov vrátilo.
Léta Božího tisícého sto a devátého měsíce února tento jistý Svatopluk, zhojiv se na bolest toho úrazu, vojsko veliké lidí sebral jest i vtrhl do Uher, zemi skuoro všecku skaziv a popleniv a předměstí zbořiv, jakž najvíce mohl, jinými cestami vrátil se jest, mnohé zástupy Uhrů mečem zbiv a veliké kořisti tu pobrav.
Toho také času Jindřich, král říský, pamětliv jsa té křivdy, kterúž vévoda polský Svatoplukovi učinil, když on s ním v Uhřích byl, totiž že jemu v zemi byl vtrhl jest [s Bořivojem, shromáždiv vojsko veliké, i vtrhl jest]text doplněný editorem[197]doplněno podle PulkR 40rb i s Svatoplukem do Polsky. A tak podlé města, jemuž Hlohov řiekají, oblehl jest. A tak to okolo všecko podlé vody, jížto Odra řiekají, s obú stranú té řeky poplenil jest. S tím pak odtavad dále bera se, hrad řečený na překot poplenil jest. A tak s velmi velikú kořistí domuov vrátiti se umyslil. A když král říský od sebe Svatopluka jest pustil, jako nazajtří chtieše, jeden rytieř těch nectných mordéřuov Vršovčanů, poslán jsa od Ješka, řečeného Tista, vršovského, v staních se jest zjevil Svatoplukových u večer a k jeho vojsku se přimiesil, an již od krále šel. A tak v tom hluku přibrav se k knížeti Svatoplukovi, mezi plece smrtedlně jeho ranil, že netáhl země dopásti, až duše zbyl. Ten jistý rytieř nešlechetný, kterýchžto učinil všem brannú rukú, utekl jest. Svatopluk toho léta umřel jest, jakž nahoře pověděno, měsíce října.
O povýšení Otově, bratra Svatoplukova, a o Vladislavovi, jenž třetí syn byl Vratislavuov, tuto se o tom vypravuje
Když Svatopluk zabit, celú noc plakali sú jeho, jehožto král když smrt zvěděl, plakal jest velmi. A tak pak svolav všecky hrabie a všecky zemany české, ješto toho času tu byli,
