z druhé strany podlé té vody Mulde. Mohúcký arcibiskup a Vigbert hrabě i jiní Sasícové stáli sú na poli mezi císařovým a Vladislavovým vojskem. Uznamenav Vladislav, že císařova vojska nemuož dojíti, pohubiv Míšeň, domuov se vrátil.
Léta Božího tisícého sto XXIIII. Bořivoj v Uhřích umřel i jest přinesen do Prahy a na Hradě pochován.
Toho léta do Pamberka k císařovu dvoru jel Vladislav s císařem a s knížaty, rozmluviv svú věc, domuov se vrátil.
Toho také léta Vladislav přes Vánoce i přes Boží křtění v Stebne byl dvorem. A tu jal se nedužiti. Odtavad na Vyšehrad kázal se vézti, jeho nemoc když bratr jeho Soběslav uslyšel, kradmo se do Čech vebral, a tak sjednáním Svataviným mateří k Jich Milosti Vladislavově jest navrácen. To když Ota uslyšel, vnuk jich po otci, a tomu právě srozuměl, do Moravy smutně se vrátil.
O smrti Vladislavově tuto se pořád bude praviti
Léta Božího tisícého sto XXV. Vladislav s bratrem svým Soběslavem sjednáním Svataviným ve všem upokojili sú se. Potom pak po ochtábu Velké noci měsíce dubna umřel jest Vladislav a v Kladrubech v klášteře pochován, jejž on založil i nadal. Ten Vladislav ustanovil jest po sobě syna svým jménem jmenovaného Vladislava, jenž potom v časiech byl druhým králem koronovaným v české zemi, druhého syna ostavil jest Jindřicha, kterýžto po časích měl syna, jemuž řiekali Jindřich Břetislav, jenž potom byl biskupem pražským i vévodú zemským, jakž bude pověděno. Měl také ten Vladislav syna jménem Teobalda.
O zpravování Soběslavově, bratra Vladislavova, a o jeho náměstcích potom po něm
Toho léta když umřel Vladislav, syn Vratislavuov, krále prvního českého, Soběslav, bratr jeho mladší, čtvrtý syn Svataviny,
