s svým tovaryšstvem mnoho rytierských kusuov jest ukázal. Tyto věci dály sú se léta nahoře pověděno října měsíce.
Léta Božího tisícého sto a jedenádctého Svatava, králová česká, syny své Vladislava [a]text doplněný editorem Soběslava přátelsky jest sjednala. A takž Vladislav bratru svému Soběslavovi, z Polsky jeho navrátiv, Žateč s tím podkrajím dal jest.
Řím jest pobojován
Léta Božího tisícého sto a dvanáctého Vladislav, kníže české, podlé ustanovení starých císařuov Vladislava, syna někdy řečeného Břecislava, prvorozeného bratra svého, se třmi sty rytieřstva výborného Jindřichovi císaři do Říma na pomoc jest poslal. Tu na té jízdě Paschalis, papež tak řečený, Jindřicha císaře těmi jistými přípravami, jakž k tomu sluší, slavnými posvětil jest, ačkoli nerad a bezděky. V tom jistém rúši Vladislav, markrabě moravský, s císařem tu jsa, mnoho svátostí svatých rozličných s sebú jest přinesl do české země, jakž v jedněch kněhách, kteréž mají u Pražském kostele, jim breviář řiekají, plnějí se píše, takž pak mnoho vítězných skutkuov císař i Vladislav v uoněch zemiech učinivše, domuov se šťastně vrátili.
Léta Božího tisícého sto a třinádctého zvěděl jest byl tuto řeč Soběslav některým činem, by Vladislav, bratr jeho, návodem Vackovým jíti jeho chtěl. Protož ten jistý Soběslav, nedaleko od Vyšehradu položiv tři sta oděncuov v stráži, přikázal jim tak, aby když se Vacek k ním přiblížil, aby jeho ihned zahubili. Takž pak když Soběslav z bratrem svým Vladislavem na Vyšehradě obědval, uhlédav svú chvíli, od bratra vzal odpuštění, chtě preč jeti, a tak s tím prosil jest Vacka, aby vseda na kuoň, i vyjel s ním nedaleko, protože by s ním pilné věci měl rozmluviti, a vyjel s ním nedaleko. A když jeho žádost v tom naplnil, jel jest s ním jako
