přijde ten, bude tresktati svět z hřiechu a z pravdy a z súdu. J16,9 Z hřiechu, protože u mě nevěřie. J16,10 Z pravdy, že jdu k otci, a již mne neuzříte. J16,11 Z súdu, protože kniežě tohoto světa již jest otsúzen. J16,12 Ještě bych měl mnoho vám mluviti, ale nemóžete nynie snésti. J16,13 Ale když přijde onen duch spravedlnosti, naučí vás všie pravdě, nebo nebude mluviti sám ot sebe, ale což kolivěk uslyší, to bude mluviti, a což má přijíti, to zvěstuje vám. J16,14 Ten mě ozračí, nebo z mého přijme a zvěstuje vám. J16,15 Všecko, což koli má otec, mé jest. Protož sem vám řekl, že z mého přijme i zvěstuje vám.“
J16,16 „Maličko a již mne neuzříte a opět maličko, až mě uzříte, neboť jdu k otci.“ J16,17 Tehdy vecěchu jeho učedlníci sami k sobě: „Co jest to, ješto nám vecě: Maličko a neuzříte mne a opět maličko a uzříte mě, že jdu k otci?“ J16,18 Protož mluviechu: „Co jest to: Maličko? Neviemy, co mluví.“ J16,19 A poznav Ježíš, že jeho chtiechu otázati, vecě jim: „O tom tiežete mezi sobú, že sem řekl: Maličko a již mne neuzříte a opět maličko a uzříte mě? J16,20 Věrně, věrně pravi vám, že vy zpláčete i vzkvielíte, a svět sě vzraduje; a vy sě smútíte, ale váš smutek obrátí sě v radost. J16,21 Žena, když rodí, smutek má, neb jest přišla jejie hodina. Ale když porodí dietě, již nepomní strasti pro radost, že sě jest narodil člověk na svět. J16,22 A protož i vy nynie máte smutek, však vás opět uzřím a vzraduje sě srdce vaše a vašie radosti ižádný vám neotejme. J16,23 V onom dni nebudete mne o ničemž tázati. Věrně, [věrně]text doplněný editorem[719]věrně] amen lat. pravi vám, budete li co prositi u mého otcě ve jmě mé, dáť vám. J16,24 Až dotudto neprosili ste ničehož ve jmě mé. Proste a vezmete, aby vaše radost vám plna byla.“
J16,25 „To sem vám mluvil u příkladiech. Přišla jest hodina, že již nebudu vám mluviti u příkladiech, ale zjevně omém otci zvěstuji vám. J16,26 V tom dni budete prositi ve jmě mé a již pravi vám, že já budu prositi otcě za vy, J16,27 nebo sám otec miluje vy, že ste vy mě milovali i věřili, že sem já z boha vyšel. J16,28 Vyšel sem ot otcě a přišel sem na svět. A opět ostavuji svět a jdu k otci.“ J16,29 Vecěchu jemu jeho učedlníci: „Toť, již zjěvně mluvíš a ižádného příklada nepovieš. J16,30 Již viemy, že všecko umieš a nenie potřěbie tobě, by kto tebe otázal. V to věřímy, že si ot boha pošel.“ J16,31 Otpovědě jim Ježíš: „Nynie věříte? J16,32 Aj toť, přijde hodina, a již jest přišla, že sě rozprchnete každý vás do své vlasti a mě samého ostavíte. A nejsem sám, nebo otec se mnú jest. J16,33 Toť sem vám pověděl, abyšte jměli mír ve mně. Budete jmieti zádavu na světě, ale úfajte, že sem svítězil já nad světem.“
Sedmnádctý
J17,1 To vymluviv Ježíš a vzdvih oči v nebe, vecě: „Otče, přišla jest hodina, ozrač syna svého, ať tvój syn tě ozračí. J17,2 Jakož si jemu dal moc nad každým tělem, aby všěm, jenž si jemu dal, on jim dal věčný život. J17,3 A to jest věčný život, aby tě poznali, samého boha, i jehož si poslal, Jezukrista. J17,4 Já sem tě ozračil na zemi, skutek dokonal sem, který si mi dal, abych učinil. J17,5 A již ozrač mě ty, otče, sám u sebe ozračením, ješto sem jměl u tebe, dřieve než jest svět byl.“
J17,6 „Oznámil sem tvé jmě lidem na světě, těm, jěžto si mně dal z světa. Tvoji sú byli a mněs jě dal. I schovali sú mú řěč. J17,7 A již sú seznali, že všecko, cožs mi dal, od tebe jest. J17,8 Nebo slova, kteráž si mi dal, dal sem jim a oni sú jě přijeli i seznali jistě, že sem ot tebe pošel, i uvěřili sú, že si ty mě poslal. J17,9 Já za ně prosím, ale ne za svět prosím, ale za ty, ješto si mi dal, nebo sú tvoji. J17,10 A všecko mé tvé jest a tvé mé jest i jsem v nich ozračen.
