Počínají sě čtenie svatého Jana, božieho miláčka
J1,1 Na počátcě bylo slovo a slovo bieše u boha a bóh bieše slovo. J1,2 To bieše u počátcě u boha. J1,3 Všecko jest jím učiněno a bez něho nic jest učiněno. A co jest v něm učiněno, J1,4 život bieše a život bieše světlost lidská J1,5 a světlost ve tmách svietí a tmy sú jie nechopily. J1,6 Byl jest člověk vyslán ot boha, jemužto jmě Jan bieše. J1,7 Ten bieše přišel na svědečstvie, aby svědečstvie vydal o světlosti, aby všichni skrzě něho uvěřili. J1,8 Nebieše ten světlost, ale aby svědečstvie dal o světlosti. J1,9 Bieše světlost pravá, ješto osvěcije každého člověka, přijdúcieho na tento svět. J1,10 Na světě bieše a svět jest jím učiněn , a svět jest jeho nepoznal. J1,11 Mezi své vlastnie jest přišel, a svoji sú jeho nepřijeli. J1,12 A kteříž kolivěk sú jeho přijeli, dal jest jim moc syny božími býti, těm, ješto věřie v jeho jmě, J1,13 ješto sú sě neurodili ze krve a z sěmene tělestného ani z chtěnie mužského, ale z boha narozeni jsú . J1,14 A slovo sě jest tělo učinilo i přebývalo mezi námi. I viděli smy slávu jeho, slávu jako jednorozeného ot otcě, plno milosti i pravdy. J1,15 Jan svědečstvie dává o něm a volá řka: „Ten bieše, o němž sem já pravil: Kto po mně přijde, přede mnú jest učiněn, nebo jest dřevní mne byl.“ J1,16 A z plnosti jeho všickni smy přijeli i milost za milost, J1,17 nebo zákon skrzě Mojžiešě dán jest, ale milost a pravda skrzě Jezukrista stala sě jest. J1,18 Boha jest neviděl nikda ižádný, než jednorozený syn, jenž jest v lóně otcově, ten jest jej vypravil.
J1,19 A to jest svědečstvie Jano vo, kdyžto sú vyslali Židé z Jeruzaléma k němu popy i jáhny, aby otázali jeho řkúce : „Kto jsi ty?“ J1,20 I přiznal sě jest a nezapřěl [ a poznal se jest ]text doplněný editorem[13] a poznal se jest] et confessus est lat., a poznal sě jest Kyas, že nejsem já Kristus. J1,21 I otázali sú jeho: „A což tehdy? Jsi li Heliáš?“ I povědě: „Nejsem.“ „Jsi li prorok?“ I vecě: „Nejsem .“ J1,22 Protož vecěchu jemu: „Kto jsi? Abychom otpověd dali těm, kto sú nás poslali. Co pravíš sám o sobě?“ J1,23 Vecě: „Já jsem hlas volajícieho na púšti: Zpósobite cěstu hospodinovu, jakož pravi Izaiáš prorok.“ J1,24 A ti, jakož biechu vysláni, z duchovníkóv biechu. J1,25 I otázachu jeho řkúce jemu: „Což tehdy křtíš, když ty nejsi Kristus ani Heliáš ani prorok?“ J1,26 Otpovědě jim Jan řka: „Já křtím u vodě, ale mezi vámi jest byl , jehož vy neznáte. J1,27 Ten jest, ješto po mně přijde, jenž jest přede mnú učiněn, jehožto já obuvi nejsem dóstojen rozvázati řemýka .“ J1,28 To sě jest stalo u Betaní za Jordánem, tu kdežto Jan křtieše.
J1,29 Pak jiného dne uzřěv Jan Ježíšě k sobě jdúce, vecě: „Aj, toť jest beránek boží, aj, toť jest , jenž sbierá hřiechy tohoto světa. J1,30 Toť jest, o němž sem mluvil: Po mně přijde muž, jenž jest přede mnú učiněn, nebo jest první mne, J1,31 a já sem jeho neznal, ale aby sě zjěvil v Izraheli, proto sem já přišel, křtě u vodě.“ J1,32 I svědčil jest Jan řka, že sem viděl ducha sejdúce s nebe jako holúbka a ostavše nad ním. J1,33 A já sem neznal jeho, ale kto mě jest poslal křtíti u vodě, ten mi jest pověděl: Nad kýmž uzříš ducha sejdúce a ostanúce na něm, ten jest, jenž křtí v duchu svatém. J1,34 A já sem viděl i svědečstvie dal, že jest ten syn boží.
J1,35 Pak jiného dne stojieše Jan a dva z jeho učedlníkóv. J1,36 A uzřěv Ježíšě jdúce, vecě : „Toť jest beránek boží.“ J1,37 A uslyšěvše jej dva učedlníky mluviece, jidešta za Ježíšem. J1,38 A obrátiv sě Ježíš a uzřěv jě za sobú jdúce, ve
