Počínají sě čtenie svatého Jana, božieho miláčka
J1,1 Na počátcě bylo slovo a slovo bieše u boha a bóh bieše slovo. J1,2 To bieše u počátcě u boha. J1,3 Všecko jest jím učiněno a bez něho nic jest učiněno. A co jest v něm učiněno, J1,4 život bieše a život bieše světlost lidská J1,5 a světlost ve tmách svietí a tmy sú jie nechopily. J1,6 Byl jest člověk vyslán ot boha, jemužto jmě Jan bieše. J1,7 Ten bieše přišel na svědečstvie, aby svědečstvie vydal o světlosti, aby všichni skrzě něho uvěřili. J1,8 Nebieše ten světlost, ale aby svědečstvie dal o světlosti. J1,9 Bieše světlost pravá, ješto osvěcije každého člověka, přijdúcieho na tento svět. J1,10 Na světě bieše a svět jest jím učiněn, a svět jest jeho nepoznal. J1,11 Mezi své vlastnie jest přišel, a svoji sú jeho nepřijeli. J1,12 A kteříž kolivěk sú jeho přijeli, dal jest jim moc syny božími býti, těm, ješto věřie v jeho jmě, J1,13 ješto sú sě neurodili ze krve a z sěmene tělestného ani z chtěnie mužského, ale z boha narozeni jsú. J1,14 A slovo sě jest tělo učinilo i přebývalo mezi námi. I viděli smy slávu jeho, slávu jako jednorozeného ot otcě, plno milosti i pravdy. J1,15 Jan svědečstvie dává o něm a volá řka: „Ten bieše, o němž sem já pravil: Kto po mně přijde, přede mnú jest učiněn, nebo jest dřevní mne byl.“ J1,16 A z plnosti jeho všickni smy přijeli i milost za milost, J1,17 nebo zákon skrzě Mojžiešě dán jest, ale milost a pravda skrzě Jezukrista stala sě jest. J1,18 Boha jest neviděl nikda ižádný, než jednorozený syn, jenž jest v lóně otcově, ten jest jej vypravil.
J1,19 A to jest svědečstvie Janovo, kdyžto sú vyslali Židé z Jeruzaléma k němu popy i jáhny, aby otázali jeho řkúce: „Kto jsi ty?“ J1,20 I přiznal sě jest a nezapřěl [a poznal se jest]text doplněný editorem[13]a poznal se jest] et confessus est lat., a poznal sě jest Kyas, že nejsem já Kristus. J1,21 I otázali sú jeho: „A což tehdy? Jsi li Heliáš?“ I povědě: „Nejsem.“ „Jsi li prorok?“ I vecě: „Nejsem.“ J1,22 Protož vecěchu jemu: „Kto jsi? Abychom otpověd dali těm, kto sú nás poslali. Co pravíš sám o sobě?“ J1,23 Vecě: „Já jsem hlas volajícieho na púšti: Zpósobite cěstu hospodinovu, jakož pravi Izaiáš prorok.“ J1,24 A ti, jakož biechu vysláni, z duchovníkóv biechu. J1,25 I otázachu jeho řkúce jemu: „Což tehdy křtíš, když ty nejsi Kristus ani Heliáš ani prorok?“ J1,26 Otpovědě jim Jan řka: „Já křtím u vodě, ale mezi vámi jest byl, jehož vy neznáte. J1,27 Ten jest, ješto po mně přijde, jenž jest přede mnú učiněn, jehožto já obuvi nejsem dóstojen rozvázati řemýka.“ J1,28 To sě jest stalo u Betaní za Jordánem, tu kdežto Jan křtieše.
J1,29 Pak jiného dne uzřěv Jan Ježíšě k sobě jdúce, vecě: „Aj, toť jest beránek boží, aj, toť jest, jenž sbierá hřiechy tohoto světa. J1,30 Toť jest, o němž sem mluvil: Po mně přijde muž, jenž jest přede mnú učiněn, nebo jest první mne, J1,31 a já sem jeho neznal, ale aby sě zjěvil v Izraheli, proto sem já přišel, křtě u vodě.“ J1,32 I svědčil jest Jan řka, že sem viděl ducha sejdúce s nebe jako holúbka a ostavše nad ním. J1,33 A já sem neznal jeho, ale kto mě jest poslal křtíti u vodě, ten mi jest pověděl: Nad kýmž uzříš ducha sejdúce a ostanúce na něm, ten jest, jenž křtí v duchu svatém. J1,34 A já sem viděl i svědečstvie dal, že jest ten syn boží.
J1,35 Pak jiného dne stojieše Jan a dva z jeho učedlníkóv. J1,36 A uzřěv Ježíšě jdúce, vecě: „Toť jest beránek boží.“ J1,37 A uslyšěvše jej dva učedlníky mluviece, jidešta za Ježíšem. J1,38 A obrátiv sě Ježíš a uzřěv jě za sobú jdúce, vecěvecě]
