řkúce: „Sláva tobě, blahoslavený, jenž jdeš ve jmě hospodina, král izrahelský!“ J12,14 I naleze Ježíš oslíka i vsěde naň, jakož psáno jest: J12,15 Neroď sě báti, dci sionská, toť, tvój král přijde, sedě na hřieběti osličiem. J12,16 Toho sú u prvé nepoznali jeho učedlníci, jeliž až jest oslaven Ježíš, tehdy sú vzpomanuli, že to jest bylo o něm psáno a to sú jemu učinili. J12,17 Tehdy zástup svědčieše, jenž jest byl s ním, kdyžto jest Lazařě povolal z rovu a vzkřiesil jej z mrtvých. J12,18 A proto šel v cěstu proti němu zástup, když sú uslyšěli, že jest taký div učinil. J12,19 Tehdy duchovníci mluviechu sami k sobě: „Vidíte, že nice neprospějem? Toť sě jest vešken svět po něm obrátil.“

J12,20 I biechu tu někteří pohanští z těch, ješto biechu přišli na den slavný na poklonu. J12,21 Protož ti přistúpichu k Filipovi, jenž bieše z Bethsaidy galilejské, i prosiechu jeho řkúce: „Pane, rádi bychom Ježíšě viděli.“ J12,22 Tehdy přišed Filip, povědě Ondřějevi. Pak Ondřěj i Filip pověděšta Ježíšěvi. J12,23 Tehdy Ježíš otpovědě jim řka: „Přišla jest hodina, aby byl zrazen syn člověčí. J12,24 Věrně, věrně pravi vám, jediné ač zrno obilné padne v zemi a neumře, J12,25 samo v sobě ostane. A pakli umře, mnohý užitek přinese. Kto svú duši miluje, ztratí ji, a kto nenávidí své dušě na tomto světě, na věčný život ostřiehá jie. J12,26 Ktož mně posluhuje, následuj mne, a kdež sem já, tudiež bude i mój sluha. Ktož posluhuje mně, uctí jej mój otec. J12,27 Již má dušě zarmútila sě jest. A co řku? Otče, spas mě [z ]text doplněný editorem[572]z] ex lat. této hodiny? A proto sem přišel v tuto hodinu. J12,28 Otče, ozrač své jmě.“ Tehdy přijide hlas z nebe: „[I]text doplněný editorem[573]I] Et lat. ozračil sem, a ještě ozračím.“ J12,29 Tehdy sbor, jenž tu stáše i slyšieše, vecě, že sě jest hřímota stala. Jiní mluviechu, že jest anjel k němu mluvil. J12,30 Otpověděv Ježíš vecě: „Ne pro mě jest tento hlas, ale pro vy. J12,31 Již jest súd světský, již kniežě tohoto světa bude vyvržen ven. J12,32 A já, když budu povýšen ot země, všecko vztáhnu sám k sobě.“ J12,33 (A to mluvieše dávaje znamenati, kterú smrtí jmějieše umřieti.)

J12,34 Otpovědě jemu zástup: „My smy slýchali v zákoně, že Kristus ostane na věky, a ty pak pravíš, že musí býti povýšen syn člověčí? Který jest to syn člověčí?“ J12,35 Tehdy jim vecě Ježíš: „Ještě málo světlosti u vás jest. Choďte po světle, poňadž světlost máte, ať vás tmy neobstúpie. Nebo ktož chodí ve tmách, nevie, kam jde. J12,36 Když máte světlost, věřte v světlost a budete synové světlosti.“

To vymluviv Ježíš, otjide ot nich i skry sě, J12,37 že když jest toliko divóv učinil před nimi, nevěřichu veň, J12,38 aby řěč Izaiášě proroka naplnila sě, ješto jest pověděna: Hospodine, kto uvěři sluchu našemu a moc hospodinova komu jest zjěvna? J12,39 Protož nemožiechu uvěřiti, že jest pravdu pověděl Izaiáš: J12,40 Oslepil jest jich oči a zapeklil jest jich srdce, aby očima neviděli a srdcem nerozuměli a nenavrátili sě, abych jě uzdravil. J12,41 To jest řekl Izaiáš, když jest viděl jeho slávu a mluvil jest o něm.

J12,42 Avšak z kniežat mnozí veň věřiechu, ale pro duchovníky nepřiznáváchu sě, aby z obcě nebyli vypověděni, J12,43 nebo milováchu slávu lidskú viece než slávu boží. J12,44 Tehdy Ježíš voláše a řka: „Kto u mě věří, nevěří u mě, ale v toho, kto mě jest poslal. J12,45 A kto mě vidí, vidí toho, kto mě jest poslal. J12,46 Já světlost přišel sem na svět, aby každý, kto u mě uvěří, neostal ve tmách. J12,47 A ktož slyší slova má a nechová jich, já jeho nesúdím. Nebo sem nepřišel, abych súdil svět, ale abych spasil jej. J12,48 Kto mnú pohrdá a nepřijme mých slov, má, kto jej súditi bude. Řěč, kterúž sem já mluvil, ta jej bude súditi v súdný den, J12,49 že já sem sám ot sebe nemluvil, ale otec, jenž mě jest poslal, ten mi